Článek
Kromě herectví, zpívání, moderování či sportování se Iva Pazderková věnuje také různým charitativním projektům. Spolupracuje s organizacemi, které pomáhají hlavně seniorům, jako jsou Život 90 či Elpida, pravidelně přispívá Armádě spásy, ale rovněž podporuje projekty, které šíří osvětu proti rakovině prsu. Co jí pomoc druhým dává a kdy naposledy ji potřebovala ona sama? Nejen o tom je náš dnešní rozhovor.
Vaše jméno je spojeno s mnoha charitativními projekty, co vám pomoc druhým dává?
Především pocit rovnováhy. Člověk by podle mne měl po světě chodit s otevřenýma očima a srdcem a vracet i všechno to, co od života bere a dostává. Pomoc druhým lidem je absolutní samozřejmostí, to není něco, co by se mělo vychvalovat, ale mělo by být automatické.
Jste ambasadorkou Života 90, proč jste si vybrala podporu právě seniorů?
Domnívám se, že seniorům se nevěnuje dostatečná pozornost, respekt a úcta. Mám z naší společnosti pocit, že je zaměřená na výkon a v momentě, kdy člověk není v takzvaném produktivním věku, jako by se stal nepotřebným. A přitom právě předchozím generacím vděčíme například za technický rozvoj, za pohodlí v našich životech. Životní zkušenost a moudrost našich babiček a dědečků spolu s jejich bezpodmínečnou láskou je nenahraditelná.
Kdy jste si to uvědomila vy sama?
Samozřejmě především díky svým úžasným prarodičům. Život přece nekončí, dokud opravdu neskončí. A nechápu, proč by od určitého věku měl člověk jen přežívat a dožívat. Život v seniorském věku je pořád plnohodnotný. A je naší povinností lidem v téhle fázi života pomoci ho tak žít. Hlavně je nenechat někde samotné a osiřelé. To mi pak trhá srdce.
Jak přesně vypadá vaše pomoc seniorům?
Nejen finanční pomoc, ale i veřejná osvěta, která se naštěstí s organizacemi, jako jsou Život 90, Elpida či nadace Krása pomoci Taťány Kuchařové, stále zlepšuje.
Ve kterých dalších projektech pomáháte a podle čeho si je vybíráte? Určitě dostáváte hodně nabídek na spolupráci.
Je to intuitivní záležitost, ale vybírám si pro pomoc méně atraktivní skupiny lidí, o kterých často jiní smýšlejí i v tom duchu, že si za to mohou sami. Podporuji proto i Armádu spásy, která pomáhá lidem bez domova.
Angažujete se také v projektech zaměřených na osvětu rakoviny prsu.
Je to tak. Spolupracuji už roky s Avonem, který bude v září opět pořádat svůj pochod za zdravá prsa, a s projektem Bellis, jež se soustředí na pomoc a podporu mladým pacientkám, které procházejí nebo prošly léčbou spojenou s nádorovým onemocněním prsu.
V září 2022 se v Praze opět po dvou letech uskuteční Avon pochod za zdravá prsaFoto: Profimedia.cz
A když potřebujete pomoc vy sama, komu si o ni řeknete?
Je to především moje sestra Věra, která je i mou manažerkou už asi dvanáct let, a mým nejlepším kamarádkám. Co se týče odborné pomoci, tak toho už se nebojím vůbec. A právě proto, že jsem si o ni dokázala zavčas říct, ji už mnoho let nepotřebuji. Je důležité si říct včas a nestydět se za to.
Uměla jste to vždy, nebo až časem a s věkem?
Nějaký čas to pro mě bylo těžké, ale dnes už si troufám říct, že to určitě umím. Navíc jsem měla nedávno velkou školu v přímém přenosu u mě doma, kdy jsem ubytovala na šest měsíců maminku s dcerou z Ukrajiny, na nichž jsem viděla, jak se stydí. Připadalo mi to nesmyslné a najednou jsem reflektovala své životní situace.
Kdy jste si řekla o pomoc někomu naposled a kdy jste ji naposledy poskytla naopak vy?
Tak to bylo nedávno, kdy jsem nutně potřebovala probrat klasické životní trable, a zavolala jsem své nejlepší kamarádce. Přijela, vypily jsme spolu spoustu vína, a ona pak ráno potřebovala zase pomoc ode mě, což ale spravila cola…
Ještě nám prozraďte, jak jste strávila léto? Pracovně, nebo jste hodně odpočívala a nabírala síly?
Vlastně jsem stíhala obojí. Letos je to tedy hodně výjimečná situace, neboť jsem to plánovala dlouho, ale vyšla mi dovolená dvakrát 14 dnů. Mezitím jsem začala zkoušet v divadle Lucie Bílé muzikál Maminy se skvělými kolegyněmi, jehož premiéra bude už v září. Takže buď jsem tohle léto odpočívala, nebo naopak hodně pracovala na krásném projektu.
Iva se v létě stihla zastavit i na festivalu v Karlových VarechFoto: Profimedia.cz
Navštívila jste dvakrát Turecko, co bylo důvodem?
Mám tam přátele, které jsem poznala během natáčení pořadu Survivor, neboť ho točil turecký štáb. Poprvé jsem odjela do Ankary v červenci a nyní, na konci srpna, jsem se tam vrátila.
Jak jste na tom momentálně s fyzičkou? Kdy budou další závody?
Závody jsem si odsunula až na jaro, do té doby budu mít dost času na sobě opět zapracovat. Během Survivoru jsem ztratila dost svalové hmoty a v minulých měsících měla nějaké zdravotní komplikace včetně ledvinové koliky. Takže makat budu stále. Sport je pro mě přirozenou součástí péče o tělo a dává mi určitou svobodu a psychickou pohodu. Také mě obecně baví výzvy, protože pokaždé, když člověk vystoupí z komfortní zóny, tak si uvědomí, co dokáže, čeho všeho je schopen, navíc pěstuje svoji schopnost empatie k ostatním.
Co vás nyní od září čeká? Jaké jsou plány po prázdninách?
Začínám zkoušet monodrama v divadle Metro s názvem Dnes večer ovuluji, které je o ženě, jež touží po dítěti. Je to doslova horská dráha emocí podle francouzské autorky a bude mít premiéru 28. září. Do toho pak budu mít oprašovací zkoušky v hudebním divadle Karlín a ve Divadle Studio DVA.
Organizace Život 90 se zaměřuje na podporu starších lidí. Chce, aby ve všedních povinnostech byli co nejsamostatnější, nevzdávali se vlastního úsudku a rozhodování a nepřestávali se podílet na společenském životě. Aby mohli i ve stáří žít tam, kde si sami přejí, což je nejčastěji v jejich vlastním domově. Život 90 jim nabízí služby, které jim v tom pomáhají.
Lidé se mohou zapojit jako dobrovolníci například do projektu přátelských návštěv a hovorů nebo mohou Život 90 podpořit finančně.
Podpořte například Senior telefon, který pomáhá v těžkých životních situacích 24 hodin denně a 7 dní v týdnu po celé ČR.
Článek je součástí našeho projektu Rok pro dobro, v rámci kterého chce redakce Proženy.cz podpořit neziskové organizace, které si daly za cíl pomáhat druhým. Více příběhů najdete v sekci Rok pro dobro.
