Článek
Domácí násilí a znásilnění odsuzuje většina společnosti, s podmíněným trestem ale odchází od soudu každý druhý pachatel znásilnění.
Z rozsudku
Od roku 2013 do roku 2019 poškozenou opakovaně slovně urážel, fyzicky ji napadal, při hádkách poškozenou opakovaně chytal pod krkem, dával jí facky a tahal jí za vlasy… vyžadoval po poškozené pravidelně anální sex, při kterém nerespektoval bolest poškozené, poškozenou omezoval i ekonomicky… předání peněz podmiňoval tím, že… jej poškozená musela orálně uspokojit… když se sprchovala, přibližně v deseti případech ji pomočil s tím, že sameček si značí své teritorium, přičemž toto jednání vedlo u poškozené k rozvoji psychických problémů, jejichž řešení doposud vyžaduje psychologickou intervenci…
tedy týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu,
.. odsuzuje se k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 (dvaapůl) roku… se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
Zdroj: Beztrestu.cz
Ano, i takhle může vypadat rozsudek v roce 2021. A rozhodně není ojedinělý. U sexuálního zneužití se podmínky dočká dokonce 86 procent! Za týrání osoby žijící ve společném obydlí odchází od soudu s podmíněným trestem tři čtvrtiny pachatelů.
Dvanáct tisíc ročně
Podle výzkumu iniciativy Pod svícnem se v ČR stal obětí domácího násilí – ať už fyzického, sexuálního, psychického, nebo ekonomického – každý pátý člověk. Znásilnění se podle dlouhodobých odhadů odborníků týká 12 000 osob ročně. Domácí i sexuální násilí se tedy týká dost velké části populace, a to nejen žen, ale i mužů. Jaký vzkaz jim společnost dává, když pachatele za jeho skutek potrestá jen podmínkou? Nebo směšným odškodným?
Z rozsudku
Znalkyně Mgr. XXX konstatovala, že poškozená v důsledku jednání obžalovaného trpí sníženým sebevědomím, není schopna realisticky zhodnotit své schopnosti a možnosti, přítomen je i strach z jeho osoby. Jednání obžalovaného tak nepochybně mělo dopad do psychické sféry poškozené. Soud přihlédl k době, po kterou mělo týrání poškozené trvat i k jeho intenzitě a dospěl k závěru, že požadavek poškozené na částku 50.000 Kč není nepřiměřený a odpovídá rozhodovací praxi jiných soudů v obdobných věcech.
Zdroj: Beztrestu.cz
Takový člověk pak možná už na spravedlivost nevěří. A není se mu co divit. Těžko si představit, jak se může vyrovnávat s traumatem, když se od společnosti dozví, „že se až tak moc nestalo“. Mimochodem - i proto u nás znásilnění nahlašuje tak mizivé procento poškozených – pouhých 5 %.
Násilí musí odsoudit každý
Podle advokátky Lucie Hrdé, která se problematice nízkých trestů v této oblasti dlouhodobě věnuje, v České republice stále padají podmínky i kvůli bagatelizaci sexualizovaného a domácího násilí ze strany soudů. „Nemají představu, jak funguje domácí násilí a následná viktimizace. Tváří se, jako by to oběť strpěla dobrovolně. Navíc je zde podcenění následků na oběti: po třech měsících vidíme ještě funkční ženu, ale nevidíme ji rok potom, dva roky potom, nebo když odejde od soudu, kde byla třeba pod vlivem prášků a ještě to zvládla říct, ale doma se pak začne řezat. Je zde podceňování znásilnění, že je to špatný sex, když jí u toho nevykrvácela ruka, nebo jí nevypíchl oko,“ uvedla pro Seznam Zprávy v podcastu Ptám se já.
I proto Lucie Hrdá stála u zrodu iniciativy Bez trestu, která chce situaci změnit. Jak? Například zaměřit se na skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužití, která dnes chrání pachatele. Vzdělávat soudce a státní zástupce, zveřejňovat rozsudky a rozpoutat společenskou debatu. Nechtějí ovlivňovat konkrétní kauzy a jednotlivé soudce, ale působit na samotný systém trestání, upozorňovat na časté zlehčování následků sexuálního, sexualizovaného a domácího násilí.
I proto je důležité, aby se o tuto problematiku začala zajímat veřejnost a vytvořil se celospolečenský tlak na to, aby se k těmto trestným činům začalo přistupovat jako k závažné kriminalitě s velmi závažnými následky. A aby se Česká republika třeba konečně připojila k civilizovaným zemím, které ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí.
Bez trestu
Jedno ze dvou znásilnění, které se dostanou před soud, skončí pouze podmínkou. Drtivá většina trestných činů spojených se sexuálním a domácím násilím se však k soudu ani nedostane, oběti nejdou ani na policii. Podle statistik se k tomu odhodlá pouze asi pět procent.
Projekt Bez trestu chce na tuto problematiku upozornit a změnit vnímání společnosti. Snaží s otevřít diskuzi o povinném vzdělávání soudců/soudkyň, státních zástupců/zástupkyň, psychologů/psycholožek a dalších odborníků, kteří s takovými případy přichází do kontaktu. Toho chtějí docílit, mimo jiné, i veřejnou databází všech trestních rozsudků, ze které by veřejnost odborná i laická mohla čerpat informace o tom, jak se u nás sexualizované a domácí násilí trestá.
Bez trestu je zcela nezávislé seskupení expertních dobrovolníků a není nijak dotován státem ani jinými veřejnými dotacemi. Finance získává prostřednictvím crowdfundingu a darů individuálních dárců. Pokud vás jejich práce oslovila, můžete je podpořit libovolnou finanční částkou na transparentní účet.
2002340198/2010
Kde hledat pomoc: krizové linky pro oběti násilí
- Krizová linka ROSA: 800 60 50 80 (zdarma)
- Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí Bílý kruh bezpečí: 116 006 (nonstop, zdarma pomoc pro oběti a pozůstalé)
- Infolinka proFem pro oběti sexuálního násilí: 777 012 555 | út 17–19, čt 19–21