Vdova bez prostředků i otec se čtyřmi dětmi… Do beznadějné situace se může dostat prakticky každý

Spolek Dobrodějna vznikl před dvěma lety z touhy pomoci lidem zmítaným válkou na Ukrajině. Dnes slouží všem, kdo potřebují pomoc: samoživitelkám, seniorům i všem dalším, kdo se ocitnou v ožehavé finanční či sociální situaci. Lidé si sem mohou dojít pro oblečení, jídlo i další nezbytné věci, na které zrovna nemají dost prostředků.

„Pro mě znamená Dobrodějna především naději. Místo, kam mohou lidé přijít a zažít pocit, že je někdo vyslyší, chápe je a rozumí jejich starostem. Neodsuzuje, ale pomůže,“ říká Eva Juščáková, jedna z trojice žen, které za tímto spolkem stojí. Přiznává, že za dobu, co Dobrodějna funguje, zažila už stovky příběhů těch, jimž osud nadělil opravdu hodně těžké břemeno.

„Naučila jsem se, že dnes je dnes a zítra může být všechno úplně jinak. Život si moc nejde naplánovat. Dnes máte vše a zítra nemusíte mít téměř nic… A mezi tím je velmi tenká hranice,“ vyznává se ze své zkušenosti Eva Juščáková. „Některé životní příběhy lidí, kteří se na nás obrací, jsou opravdu velmi smutné a jen těžko se od nich oprostíte. Z hlavy je prostě nevymažete.“ A na důkaz svých slov přidává dva smutné příklady.

O nelehkém životě maminek samoživitelek se mluví relativně často, do stejně obtížné situace se ale mohou dostat i tatínci. „Obrátil se na nás muž, který zůstal sám na čtyři děti ve věku 5, 7, 10 a 12 let. Jeho žena, která měla problémy se závislostí na omamných látkách, odešla za jiným partnerem a o rodinu se přestala úplně zajímat,“ vypráví Eva Juščáková jeden z neveselých příběhů. „Byl opravdu v nelehké situaci, nejvíc ze všeho se bál, aby mu kluky neodebrala sociálka. Když k nám přišel poprvé, potřeboval pomoct s oblečením pro děti, potravinami i pomůckami do školy.“

Muž ani netušil, na jakou pomoc od státu má v takovém případě nárok. Což je problém, s nímž si neví rady hodně lidí. Mnozí se stydí o dávky požádat nebo žijí v představě, že na ně nedosáhnou. I v těchto případech ale dokážou v Dobrodějně pomoci a poradit. „Nebyli na tom vůbec dobře, ze začátku k nám tento pán chodil velmi často, po zaplacení nájmu mu zbývaly pouhé 3 000 korun pro pět lidí,“ doplňuje Eva Juščáková s tím, že tatínek musel také změnit zaměstnání, aby byl vůbec schopný věnovat se dětem. S manželkou se soudí o výživné, ale jeho vymáhání je v nedohlednu. Postupně se i díky pomoci Dobrodějny podařilo situaci rodiny výrazně zlepšit.

Do obtížné situace se ze dne na den může dostat prakticky každý. Například mladá žena, které nečekaně zemřel partner a ona se s roční dcerkou ocitla téměř bez prostředků. „V současné době paní čeká na vyřízení dědictví. Situace je o to komplikovanější, že spolu sice žili několik let, ale nikdy se nevzali,“ vysvětluje Eva Juščáková, proč se na Dobrodějnu zoufalá žena obrátila. Její jediný příjem je momentálně pouze rodičovský příspěvek a po zaplacení všech nákladů jí zbývá jen pár stokorun na celý měsíc. Než se celá věc vyřídí, pomáhají jí s plenami, mlékem pro dceru, dostane potraviny, oblečení i další věci potřebné k životu.

Do Dobrodějny dochází rovněž mnoho seniorů, kterým po zaplacení energií a služeb zbývá na potraviny a vše ostatní jen minimum prostředků: mnozí cestují klidně přes celé město, jen aby dostali pár základních potravin, jako je třeba mouka a cukr.

První dětský hospic v Česku. Dům pro Julii pomáhá nevyléčitelně nemocným dětem i jejich rodinám