Bizarní smrt kvůli fotkám. Proč jsme schopni riskovat život pro pěkné selfie

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Stačí projet sociální sítě a objevíte tolik krásných fotek, že si až říkáte, že to není možné. Jak vůbec vznikají? Často na místech, kde by se vůbec fotit nemělo. V horách, odkud lze snadno spadnout, na výškových budovách, útesech… Stačí se podívat například na influencera Remiho Lucidiho, známého pod přezdívkou Remi Enigma. Jeho kousky sledovaly s údivem desetitisíce fanoušků. Na žádný nový se už ale nepodívají. Remi už není.

Měla to být jen další působivá fotka, místo toho přišel hrozivý pád z 68. patra hongkongského mrakodrapu. Třicetiletý Francouz své publikum ohromoval šplháním na nejrůznější výškové konstrukce po celém světě. Poslední, kdo mladého dobrodruha viděl živého, byla pokojská, která přivolala policii, když zvenku klepal na okno. Vyšetřovatelé později usoudili, že zřejmě při lezení vně budovy uvázl a tloukl na okna v zoufalé snaze přivolat pomoc. Než se zřítil dolů…

A nemusíte se přitom ani postavit na kraj útesu či balkonu nebo mrakodrapu. Stačí si vyfotit svůj oběd. Což se stalo nedávno osudným ekvádorské královně krásy jménem Landy Párraga. Na instagram, kde měla přes 200 000 sledujících, nasdílela svůj talíř s chobotnicemi v jednom bistru v Ekvádoru ve městě Quevedo. Netušila, že tím na sebe upozorní své vrahy, kteří ji tam přijeli zabít kvůli pletkám s šéfem drogového kartelu Leandrem Norerem. Zastřelit ji prý nechala jeho manželka. A pak že sociální sítě nejsou nebezpečné.

„Někteří lidé milují adrenalin, touží zažít něco hodně neobvyklého,“ říká psycholog Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz. „Nafotit selfie na nebezpečném místě pro ně představuje výzvu a vzrušení. Svou roli zde může hrát i snaha získat na sítích co nejvíc pozornosti. Čím víc je fotka neobvyklá a šokující, tím větší ohlas vyvolá,“ konstatuje Pařízek.

A to je velmi návykové, s každým lajkem mozek zaplaví stejně příjemné pocity, jako když vás někdo pochválí. Svou roli samozřejmě hraje i zvyšování sebevědomí. Dotyčný se necítí dost dobrý, nevěří si, proto se snaží navenek působit dokonale a vyvolat obdiv ostatních. Pozitivní reakce mu dodávají chybějící sebejistotu. „Může to být touha někam patřit, srovnávání se s vrstevníky, snaha zaujmout potenciální partnery,“ soudí psycholog. Někdy to bývá i projevem narcismu – tedy přehnané sebelásky a potřeby obdivu. „Člověk se snaží působit co nejlepším dojmem, sbírat lajky a být středem pozornosti,“ doplňuje Pařízek.

Je to vlastně hrozně smutné, když si uvědomíte, že se touhou po co největším počtu sledujících snažíte vyvolat pozornost a uznání od lidí, které ani neznáte. Jak připomíná vztahový kouč Charles J. Orlando, člověk, který dává na sítě jedno selfie za druhým, bývá často také dost osamělý. Aby si samotu vynahradil, sebeprezentací si tak kompenzuje, co mu v životě chybí. Mnozí navíc podceňují fakt, že sdílením vlastního života ztrácí soukromí, stávají se „veřejným majetkem“.

V lepším případě to může vést jen k obyčejné závisti, jak skvělý život mají, případně vykradení jejich bytu, když hlásí, že jsou na cestách. Ale může to dokonce, byť v krajním případě, i ohrozit jejich život.