Hlavní obsah

Retro potraviny, které přežily dodnes a milují je pamětníci i jejich vnoučata: Májka, Tatranky a další

Foto: Profimedia.cz

Foto: Profimedia.cz

Pribináček, Polárka, Tatranky, Hašlerky, Májka… Vybavujete si ještě, jak tehdy vypadaly? Přestože některé „socialistické“ potraviny změnily recepturu nebo logo, v obchodech je najdete dodnes. Jejich historie přitom sahá hluboko před rok 1989.

Článek

Pojďte se s námi přenést o několik desítek let zpátky a zavzpomínat na výrobky, které jsme v minulosti kupovali. Mnozí Češi s nimi mají spojené dětství či mládí a často si je kupují i nadále – rádi a s jistou nostalgií. A to přesto, že mají silnou konkurenci.

Jenže Pribináček je holt Pribináček a Májka paštika, kterou mají celé generace spojenou s chlebem v batohu při školních výletech. „Řada produktů, které se prodávaly v socialistickém Československu, slavila úspěch i po takzvané sametové revoluci. Prosadily se i v konkurenci zahraničního zboží, jež se po roce 1989 dostalo na tuzemský trh,“ říká historik Adam Havlík. Které potraviny jsou populární dodnes?

Polárka: Zmrzlina s logem medvědice

Na trhu se objevuje už téměř 75 let a jméno dostala podle populární obyvatelky pražské zoologické zahrady. „Samička ledního medvěda Polárka byla jednou z nejoblíbenějších zvířecích celebrit v 50. letech minulého století,“ řekl pro Český rozhlas Vít Kahle, marketingový ředitel Zoo Praha.

Polárka se narodila v roce 1947. Byla druhým úspěšně odchovaným mládětem ledního medvěda a těšila návštěvníky celých dvanáct let. Smetanový krém Polárka začaly Pražské mrazírny vyrábět v roce 1949. V roce 2018 jeho výrobu obnovila rodinná firma Alimpex a s novou tváří ji po letech odmlky vrátila zpět na pulty.

Retro lidi láká

Na různé retro týdny s limitovanou edicí výrobků vsadil už před léty jeden z největších obchodních řetězců u nás. Výrobky s nádechem minulých dob jsou totiž v kurzu. Mnohdy však mají jen původní obal, nikoliv recepturu. Důvod je prostý: často není dohledatelná a změnil se i potravinářský průmysl. A to nejen technologicky, ale také složením surovin a požadavky na kvalitu.

Hašlerky: Jméno jim dal písničkář

Jejich typickou anýzovou chuť si buď zamilujete, anebo si tento pamlsek z modro-bílého pytlíku nedáte podruhé do pusy. I tak mají Hašlerky stále mnoho příznivců, protože se prodávají už přes sto let, a to podle původní receptury. Tu koncem první světové války získal pražský podnikatel František Lhotský a začal vyrábět bonbony Caruso, nazvané podle proslulého italského pěvce.

Jenže jeho jméno nebylo pro české zákazníky dostatečně přitažlivé, a tak se podnikatel vypravil s krabicí cukrovinek za slavným pražským písničkářem Karlem Hašlerem. Zachutnaly mu a na místě dal písemný souhlas s užitím svého jména – a bonbony šly na dračku. Jenže pak přišlo znárodnění. Majitel byl 28. února 1948 akčním výborem z podniku vykázán a výroby se ujaly Pražské čokoládovny. Po privatizaci společnosti přešla výroba Hašlerek pod firmu Nestlé.

Májka: Doprovázela nás na výletech

Už více než 55 let si můžete pochutnávat na české paštice Májka, jejíž název zřejmě pochází z maďarského májkrém, což je v překladu játrová paštika. Stala se neodmyslitelnou součástí večeří, snídaní či svačin doma i na výletech. Až do devadesátých let se prodávala pouze v konzervě, dnes je na trhu více než dvacet druhů, které se liší nejen obalem, ale také gramáží a chutí.

„Před rokem 1989 stála Májka dvě koruny a deset haléřů. To se týká menšího balení, které bylo rozhodně prodávanější než druhé, 120gramové,“ popisuje Petr Kopáček, mluvčí skupiny Hamé, která tyto paštiky vyrábí. Dodává, že z chlazených paštik je dodnes nejoblíbenější Májka Tradiční receptura, která je nejpodobnější paštikám z dob minulých.

Foto: Profimedia.cz

Oblíbenou paštiku už z dálky poznáte podle známého obaluFoto: Profimedia.cz

Granko: K snídani i na krupicovou kaši

Maminky ho dětem připravovaly k snídani a zdobily jím krupicovou kaši. Instantní kakaový nápoj Granko se začal vyrábět v roce 1979 v národním podniku Čokoládovny. Název vznikl ze zkratek GRANulované KakaO. Pamatujete si ještě na mohutnou reklamní kampaň, která výrobek provázela? A měla úspěch, protože Granko sklízelo jednu cenu za druhou a populární je dodnes.

A z blonďaté holčičky, která na krabici Granka drží červený hrneček, je dnes padesátnice. V roce 1981 došlo k rozšíření řady o rychle rozpustný banánový nápoj, který později doplnily jahodové, broskvové a borůvkové varianty. Dnes jsou k dostání nápoje obohacené o vápník či s větším množstvím kakaa.

Tatranky: Název jim daly Tatry

Křupavá oplatka oslaví za dva roky už osmdesáté narozeniny. Vznikla krátce po válce v roce 1945. Tehdy měla sušenka tvar trojúhelníku, který připomínal vrcholky Tater. A odtud vznikl i název. Tatranky se skládaly ze šesti plátů, které se promazávaly lískooříškovým krémem, a na hrany se nanášela ručně čokoláda. Nakonec se začaly máčet strojově a trojúhelníkový tvar také změnily. Důvod byl prostý: špatně se balil.

A tak vznikly klasické tatranky, které se od té doby už příliš nezměnily. K oříškové přibyla čokoládová a arašídová, v 60. letech se krátce vyráběla i oplatka Stadionka, která byla v čokoládě máčená celá. Prodávala se za dvě koruny, ale na trhu se dlouho neudržela. Nejoblíbenější dodnes zůstává klasická lískooříšková oplatka. A stala se součástí parádních retro receptů: Znáte tatrankové řezy?

Pribináček: Pramen zdraví z Posázaví

Klasický tvarohový dezert oslavil už 75. narozeniny. Na pultech obchodů se objevil v roce 1947 pod názvy Eva, Bivoj a Mocca a měl být vydatnou svačinkou pro děti v poválečné době. Dnešní název získal Pribináček v roce 1954. V té době vznikl také slogan „Pramen zdraví z Posázaví“.

Výrobek měl stejný obal až do roku 1980. Dnešní kocourek se stal symbolem tvarohového dezertu v roce 1994, v následujících letech prošel menší inovací. A protože je tento dezert (a podobné svačinky vyráběné pod jinými názvy) velice oblíbený, vznikly i recepty na domácí pribináček.

Foto: Profimedia.cz

V 50. letech měl Pribináček i ovocné příchutěFoto: Profimedia.cz

Arizonky: Lepili jsme si je na jazyk

Děti je zbožňovaly. Pufovaná rýžová zrnka byla barevnou variantou burizonů, na rozdíl od nich ale nesloužila k přípravě dalších jídel. Zobala se samotná. Děti si je nasypaly do dlaně a pak je nechaly přilepit na jazyk. Na jejich výrobě se léta nic moc nezměnilo. I když něco přece jen ano: dnešní Arizonky nejsou jen sladké, ale mají navíc i ovocnou příchuť a jsou barvené jen přírodními barvivy.

Související témata:
Tatranky
Májka

Načítám