Restaurace a hotely bez dětí: Právo majitele, nebo diskriminace? Co na to zákon a jaká je praxe

Není to tak dávno, co médii proběhla kauza, kdy řidič pražské MHD vykázal maminku s kočárkem z autobusu. Trval tak na dodržování pravidla „jeden povolený kočárek“, což maminku rozzlobilo, vše natáčela a následně sdílela.

Nyní sociálními sítěmi rezonuje nový „případ“. Vinohradská kavárna sdílela „Pravidla pro vaše děti v našem bistru“. Veřejně se hlásí k tomu, že jejich podnik není přizpůsoben malým zákazníkům (z vlastní zkušenosti to potvrzuji), nenajdete tu dětský koutek, přebalovací pult ani dětské stoličky. Prostor je spíš menší, stolky hodně blízko u sebe, takže kočárkem snadno překážíte obsluze i ostatním hostům, pobíhající dítě může způsobit kolizi (a být zraněno). V pravidlech žádají i to, aby dítě nerušilo ostatní hosty křikem a nešpinilo jídlem ani botami sedačky.

Pojďme situaci nahlédnout z různých pohledů: Co na to Česká obchodní inspekce (ČOI), právníci, Asociace hotelů a restaurací ČR a odborníci na gastro scénu? A co si o tom myslím já jako matka?

Není to poprvé, co se bistro v tomto duchu vyjádřilo, a opět to vyvolalo reakci: jedni chválí přístup a těší se na návštěvu, druzí se cítí dotčení a mluví o diskriminaci, dávají špatné hodnocení a veřejně se hlásí k bojkotu. Je to v pořádku – často jde o tu skupinu, které se pravidla týkají. Většina rodičů tuší, že jejich malí potomci pravidla splnit nemohou: děti se zkrátka chovají jako děti a není fér po nich chtít, aby seděly hodinu a déle způsobně u stolu v malém bistru, kam se chodí na rande či s kamarádkou, kam rádi zavítají turisté a které se nestydí za to, že není baby friendly.

Bistro dětem vstup nezakázalo, jen vyžaduje splnění pravidel. To je pro mnohé nereálné a pro jiné neakceptovatelné. A tak se ptají, proč se bistro nedefinuje jako adult only (jen pro dospělé). Jak se na to dívá česká legislativa, jsme se zeptali Jiřího Fröhlicha, tiskového mluvčího ČOI: „Z nejnovější judikatury vyplývá, že se prodávající může zaměřovat na určitou klientelu a omezit vstup určitých skupin spotřebitelů. Důležitá jsou hlediska předvídatelnosti, kdy prodávající prezentuje své zaměření, a zastupitelnosti, kdy není problém najít vhodnou alternativu.“

Co to znamená? Pokud podnik poskytuje určité specifické služby (např. wellness hotel s klidovou zónou nebo zážitková restaurace), jasně to deklaruje a přitom se nejedná o takovou službu, že by odmítnutím jejího poskytnutí mohlo dojít k ohrožení zdraví (např. by šlo o jedinou restauraci široko daleko), může tam za určitých okolností omezit vstup dětí. Skutečnost je ovšem taková, že takových podniků je opravdu málo.

K tomu advokátka Karolína Nová z kanceláře KN Legal dodává, že je sice možné věkem omezit pobytové, hostinské, relaxační, lázeňské či wellness služby, ale jen za určité podmínky. Nelze to udělat kdykoli: „Kdyby byl zákaz vstupu pro děti například do 15, či dokonce do 18, je to obecně v pořádku, pokud je tím sledován podnikatelský cíl, tedy klidné, tiché místo k jídlu na úrovni. Problém nastává, když jde o selekci zákazníků, tedy jedny s dětmi vpustíte a druhé ne. Tam by se mohlo jednat o diskriminaci.“

Těžko říct, jak má bistro v plánu „vymáhat“ dodržování svého sedmera. A rozhodně je na své cestě spíše osamoceno. V době, kdy má gastro scéna a cestovní ruch celkově za sebou těžké roky v pandemii a bojuje se zdražováním, je trend spíše opačný: zákazníky si udržet v co největším množství.

Rodiny s dětmi jsou pro hotely a restaurace zajímavou cílovou skupinou a mnozí, lépe řečeno většina, se na ně naopak soustředí. A když ne, dají to většinou najevo rovnou. Kočkopsa, kdy vám sice rodiny s dětmi tak trochu vadí, ale když budou dodržovat pravidla, tak je obsloužíte, většina nedeklaruje. I rodiče mají často zkušenost, že se mnohé podniky sice tváří friendly, ale obsluha dává najevo, že ji malí zákazníci obtěžují.

V čem vidí ředitel Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek výhodu, je-li váš podnik family friendly, tedy přátelský k rodinám? „Děti tak odmala získávají vztah k cestování a návštěvám restaurací. Jedná se tak i o jistou formu marketingu a investici do budoucnosti. Spokojenost dětí má vliv i na spokojenost rodičů, jejich ochotu utrácet a na místo se vracet.“ Proto se mnohé podniky snaží své prostory zabezpečit, vybavit a zajistit program pro malé i velké.

Ale co když pro vás trend orientace na rodiny s dětmi není a rozhodli jste se nabízet služby, které jsou zaměřené na dospělé, a to, že jste adult only, vnímáte jako konkurenční výhodu? „Zákaz pobytu dětí v podniku je ze zákona chápán jako diskriminace, ale jsou situace, kdy lze tento zákaz vyhlásit, a to na celé zařízení nebo na jeho specifické části – wellness, bazén, kde by mohla být ohrožena bezpečnost dětí,“ dodává Václav Stárek.

Jiřina Ekrt Jirušková, tisková mluvčí cestovní agentury Invia, říká, že představy o ideální dovolené a priority se mění podle věku i životní situace a agentury na to reagují. Lidé, kteří se na dovolenou vydávají bez potomků (mladé i starší páry, novomanželé atd.), volí spíš hotely označené jako adult only. Naopak rodiny s dětmi volí rodinné hotely, kde jsou všichni podobně naladění a malí zákazníci, kteří jsou hluční a při obědě mají víc jídla na oblečení než v sobě, nikoho neomezují… A zatímco v „dospěláckých“ podnicích vás nečekají dětské diskotéky ani šmoulí domečky, pro klientelu s dětmi jsou samozřejmé i animační programy.

Otevřít si vysněný podnik, „tunit“ recepty a ladit menu, představovat si svého zákazníka a vytvářet atmosféru? To je to, co restauratéry baví. Ale co když vám do podniku chodí lidé, na které nejste připraveni?

Lukáš Hejlík, autor projektu Gastromapa, zná českou gastro scénu opravdu dobře. A situaci vnímá tak, že jestli bylo cílem provozovatelů bistra nastavit nová pravidla, tak si to spíš zkomplikovali: „Chápu, co chtěli sdělit, ale forma úplně příjemná není. Bylo to docela tvrdé. Přitom koncept adult only plně respektuju. A za zajímavý fenomén považuju i to, že dětské koutky z restaurací a kaváren mizí, což se nedivím, protože je to hodně složité.“

A jak to vnímá foodblogerka Anna Grosmanová alias Foodpioneer? „Jako podnikateli vám jde o byznys… Dokážu si představit, že dopoledne se na Vinohradech najde spousta rodičů s dětmi, kteří si chtějí někde odfrknout, a já to naprosto chápu. A stejně tak i to, že se jim nelíbí, co napsali. Ta rétorika není šťastná. Ale neříkají, že tam děti nechtějí, jen očekávají nějakou slušnost.“

Jak Anna Grosmanová vnímá, že podnik děti tak trochu odmítá? „Je to, jako když chcete svatbu bez dětí a napíšete to na pozvánku. Vždycky někoho naštvete. A pokud se jim to vyplatí, takto se vymezit, tak to chápu. Je to i otázka image, PR, které si dělají. A musí dobře promyslet, jak budou komunikovat takové citlivé téma.“ Na druhou stranu ale podle ní existuje (v Praze určitě) dost podniků s dětským koutkem nebo vstřícných kaváren.

Za sebe říkám, že obsah je v pořádku, respektuji, že majitel restaurace vyžaduje ve svém podniku slušnost a ohleduplnost – od dětí i rodičů. A pevně věřím, že se z toho nestane obecnější trend, aby se každý restauratér vymezil, protože jeden nemá rád hlučný smích, druhý naštvané obličeje a třetí blonďáky… Použitý styl je zbytečně agresivní, jakoby psaný v afektu (majitele bistra jsme o vyjádření požádali, do této chvíle jsme odpověď nedostali). Z pohledu marketingu a přístupu k zákazníkům není komunikace dobře zvládnutá.

Na rodičovské dovolené pro mě byla setkání s kamarádkami a jejich dětmi důležitá. Popovídala jsem si s dospělou osobou a děti si pohrály spolu. Kde jsme se scházely? V parku, na hřišti, ale i v dětských koutcích a hernách nebo v kavárnách a restauracích. A nikdy jsme se necítily nevítané. Měly jsme vždy předem zjištěno, jak se daný podnik k dětem staví. Zda je tam koutek, dost místa na kočár a v menu dětské jídlo. Četla jsem recenze a hledala jsem na mama blozích tipy a doporučení. A pozor, nečekaly jsme, že v běžné restauraci vydrží děti spokojené hodiny! Najedly jsme se, daly si kávu a vyrazily jsme na procházku nebo na hřiště.

Nechte děti na hlídání chůvě a vyrazte na rande ve dvou. Počkat, vy máte chůvu?