Prostitutky nebo zlatokopky jako vzor pro naše děti. I tohle dělají sociální sítě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před nedávnem proběhla zpráva o influencerce andělského blonďatého zjevu, která veřejně odprezentovala, jak v krátkém časovém úseku sexuálně obšťastnila davy mužů. Dokonce na ni prý čekali frontu. Dospělého člověka muselo napadnout: Svět se už vážně zbláznil, opravdu se tím chlubí?

Nešlo o to, jestli slečna lhala, nebo ne. Podiv spíš vzbuzuje, že nějaké osobě stojí za to se za lajky (a na ně navázané peníze) veřejně odprezentovat jako prostitutka nejhrubšího zrna. Zatímco pro někoho je sebeúcta a hrdost na prvním místě, jiní vám řeknou: No a co? Je to její život a za dobrou pověst hypotéku nezaplatí.

Dospělý člověk si to tak nějak přebere, ale děti? Co když patříte k rodičům, kteří nechtějí, aby na ně měl vliv právě tento druh osob?

Influenceři určitě nejsou největší zlo světa. Máme tu příběhy, kdy se díky jejich vlivu vybraly statisíce na pomoc těžce nemocnému dítěti nebo se zachránila kulturní památka. Zneklidňující je ale ta obrovská plejáda podivných týpků, kteří nic neumí a řídí se heslem: Jakákoliv bizarnost a nechutnost je dobrá. A jedou!

„Učím páťáky, a když se bavíme o jejich budoucím uplatnění, minimálně třetině z nich přijde influencerství jako atraktivnější způsob obživy než jiné profese,“ řekla mi kamarádka Jana, učitelka z Děčínska. Podle ní nemá smysl se tomu vysmívat. „Především se my dospělí musíme zamyslet, co se stalo a kdo může za to, že je dnes normální práce pro řadu děcek skoro sprosté slovo.“

Její žáci argumentují, že jako influenceři budou mít hodně peněz, cestovat a pracovat z pláže. Všichni je budou obdivovat a jak poroste počet lajků, poroste i jejich moc a samozřejmě výdělek. Dívky v tom vidí i možnost, jak si najít miliardáře, a hlavně všichni vědí, že před pětadvacetiletým influencerem s velkým množstvím followerů panáčkují i čtyřicetiletí manažeři a padesátiletí majitelé firem, protože jim prodají jejich produkty lépe než jiný způsob reklamy.

„Jejich představy jsou pro mě jako starší generaci smutné, ale bohužel i pochopitelné,“ povzdychne si Jana. „V našem regionu jsou velmi nízké platy. Řada dětí má mámu nebo tátu na sociálních dávkách. A tak vidí v tomhle modelu možnost, jak utéct chudobě.“ Chuť nic nedělat a brát velké peníze ale není zdaleka typická jen pro chudé oblasti. Děti z bohatých rodin touží po roli krásného, úspěšného a bohatého influencera úplně stejně.

Psycholožka Jana Markvartová k tomu podotýká: „Vždycky byli nějací idolové, ke kterým se vzhlíželo a jejichž životní styl se někteří lidé snažili napodobit. Zároveň o nich ale všichni věděli, že jde o jedince, kteří žijí mimo běžnou realitu, že jsou výjimkami. A že umí něco, co ostatní neumí.“

„Když se narodily dcery, s manželkou jsme se shodli, že nedovolíme, aby z nich vyrostly nány. Hodně je taháme do přírody, na výletech navštěvujeme památky. Přihlášení do skauta jsem vzal jako zahájení procesu odfiflenovávání. Snažíme se je učit hodnotit druhé přes to, co umí a jak se chovají, ne podle toho, co mají. Peníze jsou důležité a zbohatnout není vůbec špatné, ale doma klademe důraz na to, aby holky dobře rozlišovaly, čím si je kdo vydělává,“ říká můj známý Tomáš, otec dcer ve věku devět a jedenáct let.

Za součást výchovy považuje i připravit holky na to, že různé rodiny vyznávají různé hodnoty. „To, že my si víc vážíme maminky, která se sama stará o postižené dítě, než rádoby celebrity, jež sdílí své vysokonákladové rozvody s celým národem, ještě nutně neznamená, že jsme lepší lidé. Každý to má prostě jinak,“ uzavírá moudře.

Ano, rodiče mají před sebou spoustu práce, včetně přípravy dětí na to, že se budou v budoucnu sdružovat s lidmi podobných hodnot, které mají ony. Prostě svůj k svému, i za cenu jisté osamělosti, když se náhodou octnou v davu obdivovatelů prostitutek a lehkoživků.