Článek
Dobře, na prvním místě je zdraví. Ale hned na druhém peníze! Analytik pracovního trhu Tomáš Ervín Dombrovský zmiňuje, že v Česku platí paradox, o kterém všichni vědí, ale veřejně se o něm nemluví: Čím je na tom člověk finančně hůř, tím je pro něj změna práce obtížnější.
Málo peněz – málo odvahy
Výpadek příjmu – i jen na jeden měsíc, včetně rizika zkušební doby, když to neklapne – má pro něj vážné, ohrožující důsledky. Proto právě ti, kdo by měli na zdražování reagovat hledáním lukrativnějšího místa co nejrychleji, váhají nejdéle. „Běžná praxe je, že si lidé s nižšími nebo středními příjmy hledají nové místo tajně. Teprve když mají přislíbeno něco najisto, jdou za současným zaměstnavatelem,“ vysvětluje odborník.
Současný zaměstnavatel je pochopitelně zklamaný, že přichází o zkušeného zaměstnance. Případně ani ne tak zkušeného, jako vůbec nějakého, který byl za takový plat ochotný pracovat. Někdy teprve teď přistoupí ke kroku, který předtím odmítal jako nemožný, a plat dotyčnému trochu zvedne. Pak je ale rozčarovaný budoucí zaměstnavatel, protože už s novým zaměstnancem počítal. Risknout se bavit o vyšším platu předtím, než má něco v rukávu, se ovšem člověk s financemi na hraně bojí. A pak nakonec ze všech stran slyší, že nejedná rovně.
Kde hledat kuráž?
Tenhle mechanismus není sice podle Tomáše Ervína Dombrovského zdravý, zato je ale běžný. Podle psycholožky Aleny Plškové s sebou navíc nese velmi nepříjemnou emoční nálož. A ne každý ji zvládá. Lidé s vyššími platy mají úměrně tomu vyšší sebevědomí. „Ajťák“, kterému všichni nadbíhají, je mnohem asertivnější než třeba samoživitelka. Snáz si to „nebere osobně“.
Paní, která má za sebou desítky konfrontací, kdy na ni buď ječí ve školce, že už zase přivedla dítě s nudlí u nosu, anebo v práci, že už zase chce být s děckem doma na paragraf, je labilnější. A ještě k tomu slyšet, že je neseriózní? To ji dorazí. Proto ji už pouhá představa, jaké scény bude muset snášet, od hledání nové práce odrazuje. Co s tím?
„Žijeme v době zodpovědnosti za vlastní osud,“ připomíná psycholožka. „Člověk si musí sám odpovědět na otázky: Zvládnu za současné situace uplatit své závazky, i když mi nepřidají? Nebo se budu stále víc potápět? Je pro mě přednější, že nerozčílím zaměstnavatele, nebo mít na kroužky pro dítě? Nikdy se nezavděčíte všem. Důležité je zachránit na prvním místě sebe a ty, za které nesete zodpovědnost.“
Roli hraje i povaha a vnitřní založení
Radka Svobodová, manažerka compliance, PR a komunikace firmy Foxconn, pracuje s lidmi, kteří jsou v jejich podniku dlouhodobě, ale i s těmi, kdo odcházejí a pak se zase vracejí. Považuje za normální oba přístupy: „Část lidí si potřebuje vyzkoušet, jak to chodí jinde. Některé věci berou jako samozřejmost, a až teprve srovnáním s jiným zaměstnavatelem zjistí, že samozřejmé nejsou.“
Na otázku, jestli její zaměstnavatel přijímá zpět pracovníky, kteří odešli a po čase se chtějí vrátit, odpovídá, že jednoznačně ano. „Nejde o ego ani chuť si někoho vítězoslavně vychutnat slovy ‚já jsem ti to říkal‘. Jde o to, mít kvalitní lidi, kteří se posouvají a vyvíjejí. Poznáním poměrů jinde obohatili sami sebe a mohou rozšířit obzory i ostatním,“ vysvětluje. I ona po druhé mateřské dovolené na pár let odešla do školství, aby se o prázdninách mohla postarat o dcery. „Ale pak tu máme lidi, kteří přišli do naší firmy na stáž a pak už zůstali a pracují u nás řadu let. Jde o odvahu i vnitřní založení. Oba přístupy jsou naprosto v pořádku,“ uzavírá Radka Svobodová.
