Článek
Pláč zkoumají vědci po celém světě a výsledky jsou zajímavé. Slzy jsou vlastní mnoha zvířatům, ale jen lidem tečou z emocionálních důvodů. A jen u lidí nemizí schopnost plakat s věkem, ale uchováváme si ji do dospělosti.
Kromě toho, že ženy pláčou výrazně víc než muži, se kupodivu zjistilo, že k pláči mají blíž obyvatelé zemí se svobodou projevu a s vyšší úrovní blahobytu. A podobně je to i u dětí. Ty, které vyrůstají v podporujícím a láskyplném prostředí, nemají potřebu pláč zadržovat, brečí tedy častěji.
Děti, které vyrůstají v podporujícím a láskyplném prostředí, nemají potřebu pláč zadržovat, brečí tedy častěji.
Role pláče je komunikační (dáváme najevo, jak se cítíme) a má i terapeutický přínos pro naše duševní zdraví - pomáhá detoxikaci organismu, zlepšuje náladu, dokonce je i dobrým pomocníkem při trávení. Rozhodně je velký omyl spojovat pláč jen s negativními emocemi, naopak mnozí slzí, když jsou šťastní. Obecně jde o to, že díky brečení získáváme emocionální rovnováhu.
Liší se pláč dětí, žen a mužů?
Typickými důvody dětského pláče jsou smutek, hlad, únava, nemoc, frustrace, naštvání a bolest. „Někdy děti pláčou, protože potřebují náklonnost nebo útěchu. Jindy to může být ze strachu z odloučení,“ vysvětluje Zuzana Čechák Tomášková, terapeutka působící na on-line psychoterapeutické platformě Hedepy. Není ojedinělý ani manipulativní pláč, kterým si dítě říká o pozornost. I ten ale často přichází jako reakce na nezájem o dětské potřeby. A pak taky samozřejmě děti brečí, když je něco bolí, třeba bříško.
A proč pláčou dospělí? Zuzana Čechák Tomášková uvádí jako běžné důvody rozchod nebo ztrátu milovaného, ale i fyzickou bolest, pocit selhání, nebo naopak dojetí a radost. Genderový stereotyp, že mužský pláč je projevem slabosti, už ztratil na síle. „Muži často potlačovali emoce, které je dělaly zranitelnými. Nyní se ale na pláč i pocity jako celek začínáme dívat mnohem více respektujícím způsobem. A stává se normou, že lidé vyhledávají odbornou pomoc, když se dlouhodobě necítí dobře,“ naznačuje vývoj terapeutka.
Pláč je vyjádřením emocí různého typuFoto: Sharomka, Shutterstock.com
Kdy pláčeme
Pláčeme především tehdy, jsme-li v situaci, kdy je bezpečné projevit svoje pocity. Někdo naplno, někdo se skrývá, ale nesnaží se slzy zadržovat. A co bývá důvodem pláče? „Ať je to cokoli, hlavně jím ventilujeme emoce, negativní i pozitivní. Tím dochází ke zmírnění fyzické a psychické bolesti nebo uvolnění ve stavu dojetí. Slzy nás tedy chrání před další zátěží a pomáhají zbavit se přepjatých pocitů,“ říká Zuzana Čechák Tomášková.
Díky pláči získáváme emocionální rovnováhu.
Zadržovat pláč není známka síly
Primárně je pláč způsob, kterým dáváme od narození najevo svou nespokojenost. Jen se postupem času stává méně společensky přijatelný. Čím to je? Možná tím, že my sami svůj pláč často potlačujeme, abychom nepůsobili jako slaboši. Tím si ale můžeme přivodit psychosomatické problémy. „Možná kdybychom nezakazovali chlapcům projevovat emoce a plakat, když je něco trápí, bylo by méně násilí v rodinách a ve společnosti,“ zamýšlí se Jitka Kneslová, psycholožka on-line poradny Mojra.
Pláč je v mnoha případech i u dospělých signálem toho, že mají potíže a potřebují pomoc či podporu. Ale jedná se o natolik intimní projev, že je většinou člověku lépe, pokud pláče před někým blízkým nebo o samotě než před skupinou lidí. „V tomto ohledu není na škodu jít příkladem. Ukázat blízkým, že pláč je normální, že jde o naslouchání vlastním potřebám. A zcela jistě je lepší se uvolnit pláčem než trápení zahánět alkoholem či drogami,“ uzavírá Jitka Kneslová.
Nechat dítě vyplakat? Nikdy! Může ho to poškodit
