Husákovy děti: Boom porodnosti v 70. letech spustil Gustáv Husák. Začali jsme totiž vymírat

Velkým tématem českého života je v různých periodách pokles porodnosti. Vývoj plodnosti po druhé světové válce byl velmi nepravidelný. Kompenzační vlna porodů po válce se během padesátých let zastavila a postupně klesala, nebyl to dobrý trend. A tak se politici rozhodli zasáhnout. Porodní boom v letech 1970-1975 byl ovlivněn státní politikou. V čele všemocné komunistické strany stál Gustáv Husák, a tak dostaly děti narozené v tomto období přezdívku Husákovy děti.

Už v roce 1968 byla placená mateřská dovolená prodloužena z 22 týdnů na 26 až 35 týdnů a i v důsledku toho začala porodnost stoupat. Finanční dávka odpovídala devadesáti procentům průměrné čisté mzdy. V následujících letech pak přišel stát s dalšími výhodami. V roce 1970 se začal vyplácet mateřský příspěvek 500 – 1 200 korun měsíčně podle počtu a věku dětí, což bylo poměrně motivující, protože průměrná měsíční mzda tehdy činila něco kolem 1 800 korun hrubého.

A tak na sebe nenechala nejvyšší porodnost dlouho čekat. V roce 1974 přišlo v tehdejším Československu na svět téměř 200 tisíc novorozeňat, což bylo nejvíc od konce druhé světové války. „Podpora rodičů měla povahu novomanželských půjček, nového bydlení v panelových domech nebo zvýšených přídavků na děti. Není proto divu, že lidé, kteří se narodili v letech 1973–1976, jsou v současné populaci České republiky nejpočetnější skupinou,“ uvádí Gabriela Strašilová z Českého statistického úřadu.

Z téměř dvou set tisíc narozených dětí v roce 1974 byly dokonce čtyři čtyřčata. Jenže jak zvládnout takový nápor v porodnicích, které na to nebyly připravené? „Tehdy bylo porodnic málo a dětí strašně moc, takže se rodilo jako na běžícím pásu. Všechno probíhalo rychle a na povel. Ženy, které měly bolesti a nebyly potichu, byly brány jako hysterky,“ vzpomíná paní Iveta, jež porodila v 70. letech dvě děti. Po porodu děti nebyly na stejném pokoji jako matky, ale odděleně. Tzv. rooming-in (matka v kontaktu s dítětem hned po narození) byl u nás zaveden až na konci 70. let. Vůbec první pokoj v tomto režimu byl založen 1. června 1978 v nemocnici ve Zlíně. Husákovy děti dostávaly maminky pouze ke kojení, přebalování a koupání. Že by se na své dítko mohl do porodnice přijít podívat tatínek, bylo nemyslitelné. Maminky je ukazovaly za okny.

Na tak vysokou porodnost však nebyly zařízené ani jesle, školky a školy. Více než 60 procent tehdejších dětí chodilo do jeslí, jenže kapacita nestačila. Stejný případ nastal i v případě ostatních zařízení. Stavěly se proto nové, aby bylo děti kam umístit. V té době se také zintenzivnila výstavba nových panelových domů. V roce 1975 vyrostlo v Praze jedno z největších sídlišť - Jižní město.

Dnešní dvaapadesátnice Lenka si vybavuje, jak jim tehdy ještě soudružky učitelky říkávaly, že je jich ve třídě hodně. A pravda to určitě byla: „Už ve druhé třídě nás bylo téměř 30 a třídy byly čtyři,“ vzpomíná Lenka a dodává, že na druhém stupni z nich vznikly třídy tři po šestatřiceti žácích. Děti narozené v tomto období pak měly mimo jiné také menší šanci než jiné generace, že se dostanou třeba na gymnázium nebo vysokou školu. „Dostat se na vysokou bylo náročné, protože nás bylo prostě moc,“ vybavuje si Lenka, která se na vysněnou ekonomku dostala až napodruhé.

Generace zvaná Husákovy děti patří stále k té nejpočetnější v Česku, což ukázalo i sčítání lidu v roce 2021. V letošním roce tedy oslaví padesátiny nejvíc lidí u nás. Přestože nesou jméno muže, který je symbolem normalizace, socialismus poznali spíš jen v dětství. Své mládí už prožili v uvolněných devadesátkách.