Čechům jsme vděčné, že nám pomohli, a chceme tu zůstat, říká Ukrajinka Svitlana, která uprchla před válkou

Svitlaně je 46 let a do Česka uprchla, stejně jako dalších více než 300 tisíc Ukrajinců, před válkou. V současné době pracuje jako učitelka angličtiny v Adaptačním centru Paměti národa, jež pomáhá mladým Ukrajincům a Ukrajinkám ve věku 15-19 let, kteří do Česka utekli jako ona. Centrum jim poskytuje podporu v adaptaci a přípravě na vstup na české střední a vysoké školy. V České republice je Svitlana se svou dcerou Katyou, která studuje obor sportovní a kondiční specialista na vysoké škole Palestra.

Svého manžela potkala Svitlana během studií na vysoké škole. Až do začátku války pracovala jako učitelka angličtiny na střední škole, což byl její sen od dětství. „Přivedla mě k tomu moje oblíbená učitelka angličtiny,“ svěřuje se. Své znalosti nepředávala jen dětem na střední škole, ale také v soukromých kurzech. „Učení a práci s dětmi miluji, dodávají mi obrovské množství energie a spokojenosti,“ vyznává se Svitlana. Vlastního dítěte se manželé dlouhou dobu nemohli dočkat, vymodlená dcera Katya se jim narodila až po sedmi letech. Právě ona se stala pro Svitlanu hlavním impulsem pro útěk z Ukrajiny po začátku velké ruské invaze.

Na začátku roku 2022 Svitlana s dcerou řešily, na jakou univerzitu se bude hlásit. „Katya chtěla studovat na univerzitě v Charkově lékařskou fakultu, měla zde kamarády a město si zamilovala. Na univerzitu úspěšně složila zkoušky a na jaře 2022 jí zbývalo jen ukončit střední školu,“ vzpomíná sympatická Ukrajinka. Měla, jak se říká, hlavu plnou každodenních starostí, že politickou situaci v zemi pečlivě nesledovala a začátek války ji naprosto zaskočil. „Když mi volala maminka 24. února, že začala ruská invaze, vůbec jsem tomu nemohla uvěřit a několik dní jsem byla v naprostém šoku. Z celé země pak přicházely horší a horší zprávy. Katya jednoho dne seděla u televize, kde běžely záběry bombardovaného Charkova, a prohlásila, že její sen je ztracený,“ vybavuje si těžké chvilky. Chvíli přemýšlely o studiu v Kyjevě. Ale také tam se situace rychle vyhrocovala. „Katya pak přišla s nápadem, že by mohla studovat v Praze, kde žili příbuzní z manželovy strany,“ vypráví Svitlana.

Svitlana přiznává, že právě Katyina odvaha a odhodlání ji přiměly k odjezdu z Ukrajiny. „Sama jsem si neuměla vůbec představit, že bych odjela od manžela a svých rodičů do cizí země. Do poslední minuty jsem váhala,“ svěřuje se Svitlana. Nakonec s dcerou Ukrajinu opustily. Do Prahy přijely v březnu 2022. Začátky v Česku pro ně nebyly vůbec jednoduché. Bydlely u svých příbuzných, řešily problémy s dokumenty. Katya dokončovala svou ukrajinskou školu online, také Svitlana učila své žáky online, a tak byly obě izolované v zemi, kde skoro nikoho neznaly a jejíž jazyk neuměly. „Katya začala propadat smutku, stýskalo se jí po všem, co zůstalo doma, a po pár týdnech se chtěla vrátit zpět. Zde však zakročil manžel, který nás přemlouval, ať vydržíme, protože na Ukrajině už pro nás neviděl perspektivu bezpečného života. On již v té době bojoval na frontě, což nám ale několik měsíců tajil,“ vypráví smutně Svitlana.

Situace matky s dcerou se začala obracet k lepšímu, když Svitlana narazila na inzerát Adaptačního centra Paměti národa, kam Katya začala chodit do několikaměsíčního adaptačního kurzu. Našla si tu nové kamarády, chodila mezi lidi, rychle se zlepšovala v češtině. Díky pomoci pracovníků Adaptačního centra si našla také brigádu v kavárně, kde dodnes pracuje. Mohla si tak vydělat nejen své peníze, ale hlavně tu našla nové kamarády Čechy, se kterými šlo učení češtiny zase o trochu rychleji. Svitlana během toho ukončila své zaměstnání učitelky angličtiny v Ukrajině, protože ji na dálku nemohla plnohodnotně vykonávat. Našla si práci uklízečky bytů a snažila se tvrdě pracovat, aby si mohly s dcerou pořídit bydlení. V létě roku 2022 se jim podařilo pronajmout si nejprve vlastní pokoj, o tři měsíce později už obě bydlely v pronajatém bytě.

Fyzicky náročná práce uklízečky ale Svitlanu vyčerpávala, začaly se u ní projevovat problémy se zády, a tak se rozhodla, že musí práci změnit. „Hrou osudu Adaptační centrum Paměti národa zrovna hledalo učitelku angličtiny do svého ročního přípravného kurzu, což jsem přijala všemi deseti a učím zde dodnes. Začala jsem také doučovat Ukrajince angličtinu v Praze a díky tomu se mi podařilo najít si ještě malý úvazek na ukrajinské základní škole v Praze. To, že mohu znovu vykonávat svou práci, mi velmi pomohlo,“ říká s radostí Svitlana.

Katya po ukončení střední školy online složila úspěšně zkoušky z češtiny na úroveň B1 a na jaře 2023 se jí podařilo dostat na vysněný obor sportovní a kondiční specialista na vysoké škole Palestra. Na škole si Katya našla další české kamarády, se kterými prožívá klasická studentská léta, jezdí do přírody a objevuje Česko. Svitlana i Katya chtějí v Česku zůstat a obě jsou vděčné za veškerou pomoc, která jim byla z naší strany poskytnuta. Obě se shodují, že se nikdy ani nesetkaly s někým, kdo by se k nim v Česku choval zle. A i kdyby se chtěly do svého původního domova vrátit, tak nemají bohužel kam. Jejich město bylo totiž z velké části zničené ruskými nálety, navíc Svitlana již několik měsíců nemá zprávu o svém muži.

Syn se rozvedl a já přišla o vnučku. Strašně mi chybí, i když není moje vlastní