Pravidla u stolu. Co smíte jíst rukama a kde je nutný příbor. Mořské plody nesnášejí kontakt s kovem

Co si budeme povídat, občas bychom si možná rádi objednali v restauraci specialitu, kterou tak úplně neznáme. Chtěli bychom ji vyzkoušet, ale problém je v tom, že nevíme, jak se s ní u stolu poprat. Jinými slovy, nevíme, jak ji správně jíst. Mnohdy si nejsme jisti, jestli lžíci držet v pravé či levé ruce. A hlavou nám běží i další otázky: Mohu to, co mi přinesli na stůl, sníst rukama, nebo musím použít příbor?

Pokud vám přinesou polévku v šálku, klasická etiketa jasně a přísně doporučovala jíst lžící, nebo pít, nic mezi tím. Moderní etiketa připouští, že ji sníte lžící a případnou zbylou tekutinu můžete vypít. Podstatné je, aby lžíce vždy skončila na podšálku.

Rukama smíme jíst častěji, než se zdá. „Především mořské plody, ty totiž nesnášejí kontakt s kovem, a proto ústřice bereme do rukou a vysrkáváme. Tygří krevety loupeme rukama, žabí stehýnka můžeme jíst také jen prsty. Bobulovité ovoce jíme rukama: třešně, švestky, hroznové víno, maliny, ostružiny. Jablko, banán nebo pomeranč jíme klasicky příborem nebo vidličkou a lžící, ale dnes už si host sám neloupe příborem banán nebo pomeranč, ovoce je naporcováno a připraveno ke konzumaci,“ vypočítává popularizátor společenské etikety Ladislav Špaček.

Prsty můžete jíst také chuťovky, kanapky (jednohubky), drobné cukroví a chřest, pokud není politý omáčkou. Sendviče, hamburgery a pizzu jíme ve fast foodu jinak než v restauraci. „Ve fast foodu se do těchto jídel můžeme pustit rukama, ale v restauraci používáme příbor,“ vysvětluje Špaček a dodává, že pečivo neukusujeme, lámeme prsty na jednotlivá sousta a ta vkládáme do úst.

„Pověra, že kuřecí stehno můžeme vzít do ruky, pochází z doby, kdy britská královna Viktorie (vládla v letech 1837-1901) otrávená manipulací s kuřecím stehnem vzala kost do ruky a začala ji okusovat. Podle královského protokolu vše, co dělala královna, museli dělat všichni dvořané, a tak ostatní účastníci banketu museli vzít stehno do ruky a začali jej okusovat také. My to dělat nebudeme, dávali bychom najevo, že neumíme dost obratně manipulovat příborem, také bychom se pěkně upatlali a koneckonců nevypadáme přitom dobře,“ vysvětluje Ladislav Špaček. Přesto doma v rodině za předpokladu, že je na stole dostatek ubrousků, se stehno husy, kachny nebo kuřete v ruce tolerovat dá.

Špagety, tagliatelle, linguine a podobné dlouhé těstoviny bychom měli jíst vidličkou v pravé ruce. „Podává se k nim i lžíce, v jejíž prohlubni namotáváme smotek těstovin, který pak vkládáme do úst. Lžíci držíme v levé ruce, nevkládáme ji do úst, slouží jen jako pomocný nástroj. Mistři (a Italové) se ovšem bez lžíce obejdou a jedí těstoviny jen vidličkou. Místo o lžíci opírají vidličku o zaoblení talíře,“ vysvětluje Ladislav Špaček.

Pokud se nechcete dopustit faux pas, tak při konzumaci brambor zapomeňte na nůž. Brambory jím nikdy nekrájíme. Mají být připravené tak, aby se vůbec krájet nemusely. Pokud je to ale potřeba, porcujte je vždy vidličkou. Drobné koláčky a cukroví můžete vzít do ruky. Na měkčí dezerty, zákusky s krémem použijte lžičku nebo dezertní vidličku. „Moučníkový příbor (dezertní vidličku a lžíci velkou asi jako dezertní příbor) používáme tak, že vidlička v levé ruce plní klasickou funkci a lžičkou manipulujeme jako s nožem. Tak lžící krájíme palačinku, přihrnujeme krém nebo zmrzlinu a vidličkou neseme do úst. Můžeme vložit do úst i lžičku, můžeme také použít pouze samotnou vidličku nebo samotnou lžičku, podle toho, jaký moučník máme: panna cottu jíme jen lžičkou, sacher dort jen vidličkou,“ uzavírá Ladislav Špaček.

Znáte pravidla pozdravu? Nemumlejte a zdravte i nepřítele!