Poštovní schránky vznikly za Rakouska-Uherska. Lidé si je pletli s odpadkovým košem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejen z truhel na šaty, ale také z dřevěných pokladniček se vyráběly vůbec první poštovní schránky, které rostly uvnitř poštovních úřadů jako houby po dešti. Lidé si je zpočátku pletli s odpadkovým košem. Schránky sice měnily barvy i materiály, ale svému účelu slouží věrně dodnes.

„Původně byly natřeny v rakouských státních barvách, tedy žluté a černé. Většinou, kromě těch prvních, byly doplněny o rakouský státní znak, tedy habsburského orla, a také o emblém zapečetěného dopisu, aby občané na první pohled poznali účel, k němuž se takové specifické bedýnky užívají,“ přibližuje Jan Kramář, vedoucí oddělení správy sbírkového fondu Poštovního muzea, a dodává, že nejstarší schránkou ve sbírce Poštovního muzea je upravená dřevěná truhla z 20. let 19. století.

Ještě na počátku 19. století měly poštovní schránky různé tvary i velikosti a ani jejich nátěry nebyly jednotné. Měly zamykatelné odklopné víko a vyráběli je místní řemeslníci. Po zavedení poštovních známek v roce 1850 se začaly schránky zavěšovat na budovy poštovních úřadů. Proto se také musely vyrábět z odolnějších materiálů. „Od sedmdesátých let 19. století se prosadily schránky jednotného tvaru, barvy a mechaniky v několika velikostních typech, podle toho, zda byly určeny pro města, městečka nebo vesnice,“ vysvětluje Jan Kramář. Konstrukční zlepšení pak navrhl zaměstnanec vídeňského ministerstva obchodu Karel Paris, který přišel se systémem tzv. automatického výběru pomocí zvláštní brašny s rámem. Tento princip už se sice u nás dnes nepoužívá, ale speciální vaky pro sběr zásilek zůstaly zachovány.

V době první republiky, kdy Československá poštovní správa rakousko-uherské schránky převzala, měly modrou barvu, doplněnou červenou a bílou linkou a státním znakem. Ty umístěné ve větších a velkých městech byly opatřeny mechanikou automatického výběru podle patentů výrobců – firem Krátil nebo Zemánek. Barevnost schránek doznala změny v roce 1963, kdy státní barvy nahradila jednotná oranžová. Dost možná proto, aby byly lépe vidět. Modrou barvu ovšem i v současnosti používají tzv. listovní doručovací schrány na venkově a novější typy tzv. odkládacích schránek, které slouží pouze pro vnitřní potřebu pošty – například k tomu, že motorizovaný pracovník pošty do ní uloží zásilky pro pěšího doručovatele.

Počet klasických poštovních schránek postupně rostl. Nejvíce v historii – 36 628 - jich na území Československa bylo v roce 1984. V české části federace pak 28 241. Od té doby se jejich počet snižuje. Přesto jsou stále funkční a denně se vybírají, aby se dopisy dostaly po roztřídění k rukám adresátů. Aktuálně můžou zákazníci České pošty vhodit svoji zásilku do zhruba 17 000 schránek.

Poštovních schránek ubývá celosvětově. Stávají se ohroženým druhem. Stále více je vytlačují moderní technologie. Přesto existuje stále hodně lidí, kteří nedají na klasickou korespondenci dopustit. „Poslat někomu pohled z dovolené má pro mě mnohem větší kouzlo než například pozdrav formou SMS,“ svěřuje se Dana Holičová z Prahy. A podobných lidí je stále hodně, a tak se pravděpodobně nemusíme obávat, že za dvacet let nebude, kam odhodit dopis.

Každá poštovní schránka se vybírá pravidelně v každý pracovní den. Podle počtu obyvatel, kde schránka sídlí, pak také v sobotu, někde i v neděli. V sídelním celku s více než 250 000 obyvateli musí být například alespoň část schránek vybírána každý den ve 24 hodin.

Historicky se listovní zásilky posílaly také pomocí potrubní pošty, která od počátku třicátých let 20. století zasahovala do necelé poloviny pražských poštovních a telegrafních úřadů. „Potrubní pošta přepravovala především telegramy a expresní zásilky. Byly na ni přímo napojeny i různé instituce, například Československý rozhlas nebo Československá tisková kancelář, jelikož u nich šlo především o rychlost dodání informace,“ vysvětluje kurátor oddělení správy sbírkového fondu Poštovního muzea Martin Jahoda. Konec využívání pražské potrubní pošty nastal v souvislosti s ničivými povodněmi v srpnu 2002. Potrubní pošta se ovšem v některých institucích využívá v rámci interních zásilek dodnes. Například v pražské Thomayerově nemocnici.