Pojízdné prodejny zásobovaly za socialismu lidi na vesnicích. Pamatujete? Zboží z Jednoty do každé samoty!

Pojízdná prodejna bylo velké auto, které zásobovalo lidi v odlehlých částech země - především na malých vesnicích a samotách. V těchto vozidlech se prodávaly hlavně potraviny, čisticí prostředky do domácnosti a vůbec smíšené zboží, ale také fungovaly jako pojízdné opravny nebo čistírny oblečení. Nákup v takové prodejně měl svá pravidla. „Třeba chleba, pečivo nebo mléko se muselo předem objednat. Jinak měl člověk smůlu. Tyto potraviny se vozily na míru - tedy předem objednaný počet kusů,“ vzpomíná Věra Krausová z Božíčan na Karlovarsku a dodává, že sušenky, paštiky, kompoty nebo olejovky byly k mání vždy.

Pojízdné prodejny provozoval od konce 50. let Československý svaz spotřebních družstev a fungovaly až do 80. let. Pamatujete si ještě na slogany typu: Zboží z Jednoty do každé samoty nebo Jednota zásobuje venkov?

Počty těchto obchodů na kolečkách šly na celém území tehdejšího Československa do stovek a v osmdesátých letech bychom jich napočítali na 650. Kromě odlehlých obcí zajížděly v sezoně dovolených také do rekreačních oblastí. Původní nabídka nebyla moc velká, ale časem se sortiment zlepšil. „V 70. letech většinou nabízely jen základní potraviny. Ale časem byl výběr větší a bylo možné koupit třeba i zákusky a chlebíčky,“ vybavuje si Věra Krausová. A kromě potravin se nabídka rozšířila také o smíšené zboží a textil.

Pojízdná prodejna, ať už na bázi autobusu nebo nákladního či dodávkového auta, byla uzpůsobena buď jako samoobsluha, kde si lidé zboží sami vybírali, nebo pro pultový prodej. Některá vozidla byla zařízená jen pro prodej z okénka, ostatně podobně jako to dnes můžeme vídat na různých farmářských trzích.

Tato vozidla ale nabízela i kulturu a vzdělání. Ne každý z malé vísky se totiž dostal do města, aby si mohl půjčit knihu v kamenné knihovně. A tak vedle potravin, čistíren peří a textilu vyjížděly na samoty i pojízdné knihovny. „Naložil jsem vždy dodávku zbožím a objížděl vesnice na Karlovarsku,“ vzpomíná Mirek Hrubý. Vyjížděl jednou až dvakrát týdně a měl svůj okruh příznivců, kteří si půjčovali knížky pravidelně.

Kromě obchodů zajížděly do vsí také například čistírny peří na kolech. Zdá se vám to dnes divné? Jenže v té době bylo běžné mít peřiny a polštáře naplněné peřím, které bylo potřeba čas od času pročistit. „Aby vznikla peřina, muselo se peří vložit do pořádného sypku, to byla poměrně drahá látka, do které se peří napěchovalo a zašilo. Peřiny se pak prošily a sloužily mnoho let,“ vzpomíná Květa Jirásková z Karlových Varů.

Po roce 1989 se mnohé změnilo. V místech, kde do té doby nebyly žádné kamenné obchody, začaly postupně vznikat. Hodně k tomu přispěli i vietnamští obchodníci. Pojízdné prodejny přestaly mít význam. Od roku 1993 ale fungují například pojízdné prodejny Family Frost – dnes Family Market, které v typicky žlutých autech rozvážejí zmrazená jídla, zeleninu a zmrzlinu.

Jiné pojízdné prodejny se zase specializují na farmářské výrobky. „Momentálně je největší zájem o pojízdné prodejny právě s farmářskými výrobky v okolí Prahy, kde se nejčastěji pořádají největší farmářské trhy,“ říká jedna z organizátorek farmářských trhů Alena Tichá. A existují dokonce i pojízdné vinotéky, které zase obrážejí různé festivaly. Jedno je však jisté, klasické pojízdné prodejny tak, jak je známe z vesnic před rokem 1989, v posledních letech vytlačily samoobslužné prodejny, které jsou obyvatelům k dispozici 24 hodin denně.