Pletení je radost a navíc pomáhá! Ponožky od babičky jsou pletené s láskou a využije se každá nitka

Nejen nová, ale i darovaná nepotřebná příze putuje jak ke dvěma Mariím, tak i k dalším více než dvěma stovkám seniorek, které z ní pletou krásné teplé ponožky – a některé dokonce patří mezi ležící pacienty! Značku Ponožky od babičky založila organizace Elpida, která pomáhá seniorům. Jak se k pletení Marie Čížková a Marie Horynová dostaly a co je nejvíc baví?

Obě Marie od mládí pletly – stejně jako většina žen své doby: vyráběly svetry, kabátky, čepice a rukavice pro děti nebo třeba polštáře do domácnosti. Postupně však na pletení nezbývalo tolik času, navíc v obchodech začalo být víc zboží, a tak skončila nutnost vybavit rodinu teplými či módními svršky. Jenže když děti vylétly z hnízda a obě Marie dosáhly důchodového věku, začaly jim chybět aktivity. A tak se obě vložily do sympatického projektu, který pomáhá seniorům.

Marie Čížková (71) je hlava opravny pletených ponožek. V minulosti často používala pletací stroj: „To šlo rychle – šály, svetry… Ale zase se na tom nedaly uplést ponožky.“ Protože se ráda strojila a módní trh byl omezený, začala vyrábět halenky. „Dala jsem třeba tři vrstvy stehovky a upletla jsem z toho halenku, kterou jsem dozdobila perličkami. Vypadaly moc hezky,“ vzpomíná.

Když odešla do důchodu, začala se „trochu nudit“. V roce 2017 se seznámila s organizací Elpida a z její nabídky využila počítačový kurz. Ten ji ale nenaplňoval, a proto se porozhlédla i v jejích dalších aktivitách. A dostala se k ponožkám. Pletení se Marii zalíbilo. V době, kdy se začala na výrobě ponožek aktivně podílet, měla organizace po celé republice třicet „pletacích babiček“. Dnes jich jsou dvě stovky.

Některé babičky mají vlastní vlnu, jiné pletou z příze, kterou organizaci darují lidé. Marie ráda pracuje se zbytky. „Mám radost, když mohu klubíčka využít do poslední nitě,“ svěřuje se. Jedny ponožky jí zaberou zhruba deset hodin. Této zálibě se věnuje převážně doma, ale jednou týdně se pletařky scházejí v sídle organizace na pražském Smíchově a pracují tu společně. „Můžeme si tu i popovídat a to je příjemné,“ vysvětluje Marie.

Ponožky od babičky mají dlouhý život. A když se na nich náhodou objeví díra, nic není ztraceno! Je to úkol právě pro Marii Čížkovou: otevře svůj servisní kufřík a pustí se do opravy. Na stránkách Ponožky od babičky je totiž i opravna pletených ponožek. Zároveň tu najdete i podrobný postup, jak ponožky zručné Marii doručit – a ona je dá do pořádku do deseti dnů.

Marie Horynová (77) se s pletením poprvé setkala v deseti letech na základní škole. „Měly jsme ruční práce a součástí bylo i pletení. Navíc já jsem poválečný ročník, takže tehdy pletly všechny maminky, aby nás oblékly, a samozřejmě nás to také naučily,“ svěřuje se.

Časem přišly do módy mikiny a o svetry byl v rodině stále menší zájem. V té době chodila Marie ještě do práce, a tak pletení pověsila na pár let na hřebík. „A potom jsem šla do důchodu a najednou jsem měla moc času a nevěděla jsem, jak ho využít,“ vzpomíná. A právě v té době viděla v televizi pořad, kde se mluvilo o projektu Ponožky od babičky, a osud ji zavál do Elpidy. „Přihlásila jsem se s kamarádkou na workshop a od té doby pletu.“

A jak její ponožky vznikají – plete třeba osm hodin v kuse? „To mě nebaví. Já ráda střídám činnosti. Máme domek se zahrádkou, takže já třeba pletu dvě, maximálně tři hodiny a pak jdu dělat něco ven. Potom si udělám kafíčko a vytáhnu znovu pletení,“ popisuje svůj styl práce Marie Horynová. Ponožky tvoří již osm let a na kontě má zhruba osm set párů!

Ponožky od babičky jsou skvělý tip na vánoční dárek. Nabízejí zde nejen dámské a pánské modely, ale i dárkově balené ponožky pro miminka.

Videonávod pro začátečníky: Jak uplést čelenku na zimu