Článek
Naše oči vlastně pláčou pořád. Produkují ale jen tolik slz, aby byly stále vlhké a chráněné, občas nás trochu víc rozpláče vítr, krájení cibule nebo alergie… Ale pláč z nahromaděných emocí, to je něco úplně jiného. Podle psychologů lidské duši jednoznačně prospívá a rozhodně bychom se za něj neměli stydět.
Proč pláčeme?
Pro vědce je stále tak trochu záhadou, proč vlastně pláčeme. Jistě se ví jen to, že muži pláčou výrazně méně než ženy – v jednom z výzkumů na toto téma americký psycholog William Frey spočítal, že ženy pláčou v průměru 5,3krát za měsíc, zatímco muži jen 1,3krát. Navíc ženy brečí až třikrát déle, zhruba 6 minut v průměru.
Za vším je především hormon prolaktin - při emočním vypětí ženy snáze dosáhnou vyšší hladiny tohoto hormonu než muži a tělo jej pak slzami spolu s dalšími látkami vyplavuje. A to je i ten důvod, proč po pláči vyvolaném emocemi, cítíme takovou úlevu. Hladina stresových hormonů se sníží a nám je lépe.
Pláč je zdravý
Důvodů, proč si dovolit plakat, je tedy víc než dost. Emoce, které člověk v sobě má, ať je to vztek, smutek, pláč nebo například radost, je potřeba se snažit ventilovat, aby v nás nezůstávaly. „Pláč doporučuji nepotlačovat, jde o léčivý proces, při kterém ze sebe uvolníte nahromaděné napětí. Zároveň se díky pláči můžete dostat blíže sami k sobě, ke svému nitru,“ nabízí nový pohled na pláč psychoterapeutka Petra Jonášová z portálu Terapie.cz.
Plakat je zdravé a úlevnéFoto: goffkein.pro, Shutterstock.com
Pláč není projevem slabosti, ale odvahy
Někdo může mít především díky výchově či společenským normám v sobě zakódováno, že pláč je projevem slabosti a že plakat by se nemělo. „Díky tomu v sobě ale uzamyká emoce, které si s ním pak časem dělají, co chtějí,“ upozorňuje Jonášová. Výsledkem pak je, že je nemáte pod kontrolou a vytrysknou ve chvíli, kdy je vůbec nečekáte. Například ve formě výbuchu vzteku, který nepříjemně překvapí nejen vás, ale i vaše okolí. „K tomu, abychom získali jakékoliv emoce pod kontrolu, je musíme přijmout jako naši součást, ať se nám líbí, či ne. Teprve potom je můžeme ovládat,“ vysvětluje psychoterapeutka. A dodává, že pláč může být i projevem veliké odvahy, neboť se díky tomu nebojíte dávat najevo niterné emoce, což je ta nejlepší cesta k sebelásce. „Pláč může někdy i znamenat to, že se sami sebe zastáváte, když vám někdo ubližuje. Protože když se tváříte, že vám je takové jednání lhostejné, dáváte svému okolí vlastně souhlas, že je to v pořádku a příště si k vám může dovolit více,“ říká Jonášová.
Věděli jste, že…
- Malé děti brečí všechny stejně. Rozdíl mezi pohlavími nastává až během dospívání a je spojován s rozdíly v socializaci, například i tím, že chlapcům je často opakováno, že plakat nemají.
- Lidem v ekonomicky vyspělých zemích tečou slzy častěji, což je dáváno do souvislosti s menší obavou projevovat své emoce.
- Při psychoterapeutických sezeních brečí 15–30 procent zúčastněných, přičemž ti, kdo si slzy dovolí, dosahují při terapiích lepších výsledků, než ti, kdo je potlačují.
- Při jednom z výzkumů zabývajících se pláčem bylo zjištěno, že úlevu přináší i často vysmívané slzení při romantických filmech. A to téměř shodnou s tou při emočním pláči vyvolaném například hádkou či jiným traumatem. Takže radíme jediné! Lásku nebeskou a kapesníky do ruky! Bude vám lépe.
