Článek
Místo do zájmových kroužků se v době socialismu chodilo do Pionýra. Jenže až od třetí třídy. Cesta do něho totiž vedla přes Jiskry. Do Jiskřiček vstupovaly děti už v první třídě. A nutno říct, že s nadšením. Komunistickou ideologii si malí prckové vůbec neuvědomovali.
Jiskra jasná
Jiskry byly vlastně takoví pionýři čekatelé. Děti plnily úkoly a těšily se, až vstoupí mezi starší kamarády pionýry. Za plnění úkolů získávaly s nadšením ocenění, například chytrého pejska, moudrou sovu, pilnou včeličku nebo mrštnou kočičku. Než se ovšem prvňáčci Jiskrou stali, museli složit slib. Pamatujete si ho ještě?
„Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná.“
K budování a obraně vlasti vždy připraven!
A to už je pionýrský pozdrav. Jemu předcházel pionýrský slib, který se skládal na skupinových shromážděních za přítomnosti starších pionýrů. Za každý oddíl byl nastoupený předseda. Předsedy jednotlivých oddílů vyzval předseda skupinové rady heslem: „K budování a obraně vlasti buď připraven.“ Odpověď všech ostatních pionýrů zněla: „Vždy připraven!“ V rámci těchto slavnostních akcí, které se většinou konaly k výročím VŘSR nebo k osvobození Československa Rudou armádou, pak byli přijati noví členové pionýrské organizace. A že to byly akce monstrózní. Školy si na ně pronajímaly například celé kino. Vždyť v té době bylo v každé třídě až 30 žáků. Součástí těchto akcí byl nejen kulturní program, takzvaná kulturní vložka, ale také promítání většinou sovětského filmu. A svou výhodu to bezesporu mělo: žáci se ulili z vyučování.
Když se řeklo: „Chodím do Pionýra“
Vstup do této organizace začínal ikonickým slibem: „Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů, abych byl dobrým občanem své milované vlasti, Československé socialistické republiky, a svým jednáním hájit čest pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.“
Složením pionýrského slibu se školáci stáli pionýry Foto: Profimedia.cz
Vzorem této mládežnické organizace (jakási pěstitelská školka budoucích mladých komunistů) byla Všesvazová pionýrská organizace Vladimira Iljiče Lenina, která vznikla už v roce 1922 v Sovětském svazu. V tehdejším socialistickém Československu se ale nejprve zrodil Československý svaz mládeže. Právě pod něj spadaly jednotlivé pionýrské organizace, které byly na každé základní škole. ČSM pro děti a mládež pořádala pionýrské tábory, na něž mnozí jejich účastníci vzpomínají s nostalgií i ironickým humorem dodnes. Význam Pionýru stoupl hlavně po roce 1955. Dostal za úkol rozvíjet zájmovou činnost ve skupinách i v jednotlivých oddílech. Zatímco v padesátých letech se kladl důraz na mladé techniky a přírodovědce, o deset let později se začal víc zaměřovat na kulturní a turistické akce nebo sport.
Pionýr, kam se podíváš
Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území pionýrské hnutí posiluje. Jednotnou dětskou organizací byla ustavena v roce 1970 pouze Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže (PO SSM), samotný Socialistický svaz mládeže vznikl o pár měsíců později. Šlo o bývalý ČSM. Obě organizace spadaly pod KSČ. Od druhé poloviny 70. let byl Pionýr úzce spjat s činností školy, kterou dítě navštěvovalo. Na školách vznikli placení skupinoví vedoucí, kteří vedli pionýrské skupiny. Začaly vznikat zájmové pionýrské oddíly sportovní, taneční, recitační, pěvecké, ale také například ručních prací. Osmdesátá léta pak lze charakterizovat jako nejmasovější období PO SSM. V roce 1981 měl Pionýr 1,5 milionu pionýrů a jisker.
Letní kamarádi? To byly pionýrské tábory
Pionýrské tábory byly dětskými tábory, jaké je možné vidět i dnes. Ovšem záleželo na tom, jací byli vedoucí. Někteří inklinovali tak trochu k vojenské disciplíně a ranní rozcvičky spojené s povinnými nástupy jako na vojně byly na denním pořádku. A ne každý zbožňoval každodenní ranní dril, dopolední a odpolední zaměstnání či brzké večerky. A když se k tomu přidaly noční orientační závody nebo také stezky odvahy, kde se plnili bobříci odvahy – nejlépe v blízkosti lesa či hřbitova, odpor smíšený se strachem se dá u některých dětí celkem pochopit.
Za odměnu do Artěku
Existovaly také mezinárodní pionýrské tábory, takže děti z jiných socialistických států mířily k nám a na oplátku děti z Československa zase jezdily do zahraničí. Vrcholem luxusu, kam se chtěl dostat každý pionýr, pak byly tábory v SSSR. Legendou byl Artěk na Krymu, kde se děti setkávaly už od roku 1925, a potkaly se jich tam skutečně miliony z celého východního bloku.
Vzpomínky jsou rozporuplné
Mnozí dnešní padesátníci vzpomínají na pionýrské tábory s odporem, jiní s nadšením. Některé tábory totiž totalitní režim vůbec nepřipomínaly. Naopak děti si v nich připadaly spíš jako na Divokém západě a hrály si na indiány. Místo srpu s kladivem tu totiž viděli spíš tomahawk a totem.
