Pexeso slaví šedesátiny. Jak vznikl jeho zvláštní název a kdo geniálně jednoduchou hru vymyslel

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Autorem pexesa je český výtvarník Zdeněk Princ. První nápad na hru se zrodil v době, kdy pracoval jako mozaikář v pražské katedrále svatého Víta. Právě tady se mezi stovkami barevných sklíček a kamínků začala rodit idea – tehdy ještě pod názvem Obrázková mozaika.

Když pak v roce 1965 dostal Zdeněk Princ za úkol vymyslet hru pro rodící se nakladatelství ČTK Pressfoto, rozhodl se oprášit nápad na Obrázkovou mozaiku. Hra se líbila, ale název ne. Bylo zapotřebí vymyslet něco atraktivnějšího. V šedesátých letech uváděla Československá televize soutěžní hru scenáristy Jaroslava Dietla Pekelně se soustřeď. To se v nakladatelství líbilo, ale komunikace mezi Zdeňkem Princem a Jaroslavem Dietlem, zda by bylo možné použít název soutěže pro novou stolní paměťovou hru, se nepovedla. Vše ztroskotalo na příliš vysoké částce za licenci.

Zdeňka Prince tak tehdy napadlo použít počáteční písmena z názvu PEKelně SE SOustřeď a nahradit obyčejné K a S za zajímavější X. A název PEXESO byl na světě. „Tehdy se zakládalo nakladatelství Pressfoto a zde jsem na jejich žádost uvedl hru pod názvem Pexeso do života,“ zavzpomínal v roce 2018 pro pořad ČT Gejzír Zdeněk Princ.

První vydané pexeso v nákladu 10 tisíc kusů mělo indiánské motivy. Obsahovalo 32 párů fotografií z tehdy populárního dobrodružného filmu Poklad na Stříbrném jezeře. „V té době v Německu vycházely nejen fotografie, pohledy a plakáty, ale hrdinové se dostali i na trička a penály,“ vybavuje si dnešní sedmdesátník Karel Hálek a dodává: „Když se u nás objevili na pexesu, jako desetiletý kluk jsem ho hltal.“

Hra se stala záhy nejoblíbenější deskovou hrou mezi dětmi. Na kartičkách se začaly objevovat dopravní značky, auta, postavičky z večerníčků… Pravidla hry jsou stále stejná a zná je snad každý. Karty se zamíchají a vyskládají lícem dolů tak, aby nikdo neznal jejich rozložení. Každý hráč postupně otáčí dvě karty lícem vzhůru, aby je viděli i ostatní. Pokud kartičky patří k sobě (je na nich stejný obrázek), odebere je a otáčí další dvojici. Vyhraje ten, kdo najde nejvíc dvojic.

Dnes jsou k dostání různá pexesa – a nejen z papíru, hra se vyrábí z textilií i v dřevěném provedení. A to ocení zejména nejmenší. „Děti jsou nadšené. Dřevěné destičky se jim otáčejí daleko lépe než ty papírové,“ pochvaluje si Dana Končelová.

Klub sběratelů pexes je mezinárodní sdružení, které spojuje nadšence z České i Slovenské republiky. Jeden ze zakládajících členů (a také jeden z největších sběratelů u nás) je Pavel Hanzel. Podle něj se členem klubu může stát každý sběratel pexesa, který souhlasí s uvedením jména, e-mailu a velikosti sbírky na webu. Řada lidí si hru vyrábí i doma z rozmanitých materiálů. „Máme takové rodinné pexeso, které je složené z fotografií našich dětí, příbuzných, ale i narozeninových oslav,“ říká třeba Kateřina Kmínková, nadšená hráčka pexesa.

Pexeso je součástí paměťové jógy. Co to je a k čemu je to dobré?

Zdroje: ČT Gejzír, web Pexesosberatel, Novinky.cz, Wikipedie