Pět největších hříchů špatného šéfa. A nedostatek pochval či přetěžování zaměstnanců mezi nimi není

Vstřícná komunikace, umění být spravedlivý, empatie, schopnost ocenit snahu. Představy o ideálním šéfovi mívají lidé docela podobné, jen je to stejné jako s ideálním partnerem. Už ho někdy někdo viděl? V pohádkách možná…

V práci trávíme hodně času, a tak není divu, že nás vztahy na pracovišti ovlivňují víc, než si obvykle připouštíme. Můžete si stokrát říkat „udělám si svoje a na ostatní kašlu“, ale ono to vlastně ani nejde. Pokud tedy nejste zrovna strážce majáku. I když i ten má asi nějakého šéfa.

„Důvěra a otevřenost by měla být základním stavebním kamenem každého pracovního vztahu,“ říká mediátorka Kateřina Sodomková. „Moje zkušenost z firemních mediací je, že když nefunguje komunikace, objevují se pomluvy, lži a domněnky. A už jediná pomluva může docela rychle rozložit celý tým. Pak je velmi obtížné zakopat válečné sekery,“ upozorňuje Sodomková s tím, že dobrý šéf by měl takové věci monitorovat a pokud možno jim předcházet. To ale není zdaleka vše.

Stále jsme v práci, proto je dobré si uvědomit, že dobré vztahy jsou sice základ, ale například příliš silné vazby s podřízenými mohou být na škodu. Na to už dojelo hodně šéfů, ale není to zdaleka jediný prohřešek, který lídři dělají. Jaké jsou ty nejčastější? Nad tím se zamyslel pro portál Psychology Today Tim Elmore, zakladatel neziskové organizace Growing Leaders, která se na rozvoj lídrů zaměřuje. Některé jeho postřehy jsou více než inspirativní. Jaké jsou tedy největší hříchy, kterých se šéf může dopouštět?

Podle Tima Elmora není nic horšího, než když má tým lepší informace než šéf a cítí nad ním převahu. Tomu musí každý dobrý lídr předcházet a udržovat stále dojem, že on je ten nejlepší zdroj informací a také ten, kdo určuje směr. Ukvapenost v jednání je také častým prohřeškem, mnohem taktičtější je sehnat si veškeré dostupné podklady a pak se teprve rozhodovat či doporučit další postup.

K pozici lídra patří dělat i těžká rozhodnutí, a pokud před nimi začne uhýbat, aby se zalíbil, ztratí nejen respekt, ale i schopnost vést. Elmor to nazývá „chůzí po skořápkách od vajec“ a je jasné, co tím myslí. Snažit se na nich balancovat, abyste nějakou nerozmáčkli, zkrátka není možné. Občas to musí „křupnout“.

Ve chvíli, kdy šéf začne víc dbát na „vzhled“ než na výsledky, dláždí si cestu do pekel. V takových odděleních se brzy zpomalí produktivita, lidé podléhají autocenzuře, obávají se říct nahlas, co si myslí, a snaha o jakékoli změny je podezřelá. V takovém zakonzervovaném prostředí se nikdy nikam neposunete.

Lidé potřebují vnímat smysl své práce, pak se mnohem lépe podrobují změnám a zvládají nové výzvy. Pokud ale z šéfa necítí, že ví přesně, co dělá, má jasný cíl nebo jim ho nedokáže vysvětlit a strhnout je na svou stranu, vymezují se vůči němu a nedůvěřují mu.

Pokud zaměstnanci nikdy netuší, jakou reakci u šéfa svým dotazem či návrhem vyvolají, je to frustrující. Vybuchne, vyzve vás k diskuzi nebo jen neurčitě kývne? Pokud nikdy nevíte, není divu, že se v práci cítíte špatně. Transparentnost v chování je dalším nezbytným článkem do skládačky obrázku o dobrém šéfovi. Každý si zaslouží vědět, na čem v práci je a co může očekávat.

Jak si říct o vyšší plat, radí odbornice v podcastu O penězích se (ne)mluví. Že kolega bere víc, není argument!