Hlavní obsah

Parné léto a pravidla oblékání: Kraťasy a sandály si nechte do hospody, radí Ladislav Špaček

Foto: Voyagerix, Shutterstock.com

Foto: Voyagerix, Shutterstock.com

Pro některé profese je firemní dress code povinností. Právníci, manažeři, obchodníci nebo úředníci musí působit profesionálně a reprezentovat firmu. A to přestože jsou třicetistupňová vedra.

Článek

„Manažer reprezentuje firmu a podle toho, jak vypadá, klienti nebo veřejnost firmu posuzují. Nejpřísnější kritéria platí pro firmy z oblasti financí nebo bankovnictví, jejich manažeři musejí budit maximální důvěryhodnost. Většina lidí by se zdráhala svěřit svoje těžce vydělané peníze chlápkovi v pomalovaném tričku a šortkách,“ tvrdí Ladislav Špaček, expert na etiketu.

Dress code vzbuzuje důvěru

Zákoník práce sice oblékání zaměstnanců výslovně neupravuje, ale zaměstnavatel může v přiměřených mezích určit, jak by měl zaměstnanec při výkonu práce vypadat. Ustanovení, že zaměstnanec musí být oblečen a upraven, jak se sluší a patří pro pozici, kterou vykonává, se často vyskytuje v pracovních smlouvách. Navíc správně zvolené oblečení může mít i psychologický efekt. „Finanční poradce nebo bankéř musejí vypadat tak, aby klient věřil, že jeho peníze budou ve spolehlivých rukou. V luxusním hotelu si host platí za prostředí, vstřícnost personálu, tedy i za to, že budou oblečeni v souladu s prostředím,“ vysvětluje Ladislav Špaček.

Kraťasy a žabky do práce nepatří

I kdyby rtuť teploměru sahala ke čtyřicítkám, absolutně nepřípustné je přijít do práce v kraťasech a žabkách. „Vyšší manažer by neměl reprezentovat solidní firmu v tričku bez límečku a šortkách, manažerka má spektrum možností větší, primárně šaty, ale i tričko nebo halenku a sukni. Muž by měl mít ve firmě nebo úřadu vždy košili a dlouhé kalhoty, šortky si vezme po práci do zahrádky nebo do hospody s kamarády,“ říká Ladislav Špaček a dodává, že i v mnohem teplejších zemích vidíme muže spíše v dlouhých kalhotách než šortkách. „Jít v šortkách večer do restaurace je i v subtropických zemích zcela nepřípustné,“ doplňuje odborník na etiketu.

Foto: LightField Studios, Shutterstock.com

Žabky do práce nepatří. Ty se hodí na plážFoto: LightField Studios, Shutterstock.com

Tabu jsou sandály

Ať už s ponožkami nebo bez nich, pánové by na ně měli do práce zapomenout. „Čím větší je horko, tím víc důvodů, proč mít raději uzavřené boty. V byznys prostředí volíme lehké polobotky s ponožkami nebo mokasíny, které se nosí bez ponožek,“ radí Špaček.

Muži to mají složitější

Muži to mají oproti ženám poněkud složitější, protože u nich se v zásadě připouští jen oblek. „Za nevhodné jsou u mužů považovány košile s krátkým rukávem, které se hodí jen pro volný čas, krátké ponožky, kdy vykukuje chlupaté lýtko, nebo povolená kravata a rozepnutý knoflíček u krku,“ připomíná Ladislav Špaček. Ženy mají možnosti oblečení přece jen širší. Jejich šaty jsou vzdušné a lehounké, nemusí se potit v saku a kravatě. „Ovšem na společenské večerní akce musí mít žena punčochy. Bez punčoch si může dovolit jít jen tehdy, má-li dostatečně dlouhou sukni, aby nepředváděla zbytečně velký podíl svého těla nezakrytého,“ dodává Ladislav Špaček.

Vsaďte na přírodní materiály

A jak tedy přežít tropické počasí, když v práci vyžadují oblek a kostýmky? Vždy je dobré vybírat látku s velkým podílem přírodních materiálů. Mezi jejich výhody patří prodyšnost a absorpce vlhkosti. Takže je vhodné vsadit na bavlnu a len, které jsou na léto ideální.

Foto: UladzimirZuyeu, Shutterstock.com

V parných dnech vsaďte na přírodní materiály.Foto: UladzimirZuyeu, Shutterstock.com

Neformální pátky neznamenají outdoorový model

Pokud firmy drží neformální pátky, neznamená to, že byste měli dorazit v outdoorovém oblečení, které se těší mezi Čechy až neuvěřitelné oblibě. „Je to příležitost pro odlehčený outfit, ale všechno má své meze. Casual Fridays byly vymyšleny ve firmách, kde se chodilo denně v obleku a šatech nebo kostýmech, proto mohli zaměstnanci jednou týdně přijít v džínech a košili. Tam, kde se džíny a košile nosí běžně v týdnu, už nemáme kam jít níž,“ uzavírá Ladislav Špaček.

Načítám