Pálení čarodějnic. Oblíbená tradice pochází již z dob Keltů a pojí se s ní spousta tajemných pověr

V současné době je předvečer Prvního máje spojen především se zábavou, kdy se v městech a vesnicích zapalují společnými silami připravené hranice, kolem kterých se scházejí lidé, aby se bavili, opékali se buřty, zpívá se a tančí, děti se převlékají do strašidelných čarodějnických kostýmů… V dřívějších dobách byl ovšem význam zcela jiný, šlo zejména o rituál ochrany před zlými silami a nemocemi.

Filipojakubská nebo také Valpružina noc, ke které se váže zvyk pálení čarodějnic, byla od pradávna spojována s tajemnem a magickými rituály, zaměřenými na ochranu domovů, hospodářství i dobytka před zlými nadpozemskými silami. Lidé věřili, že takové síly mají právě během této noci obzvláště velkou moc.

A proč právě filipojakubská? Tento název vznikl proto, že v dávné minulosti slavila křesťanská církev v první květnový den svátek sv. Filipa a Jakuba, který měl připomínat den, kdy byla vysvěcena bazilika s ostatky apoštolů Filipa a Jakuba v Římě.

Historie filipojakubské noci sahá do pohanských dob a váže se ke keltskému svátku Beltain, který se slavil v době mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem, a začínalo jím teplejší a příjemnější období v roce. Oheň byl pro Kelty symbolem slunce, života a síly, také ale očisty a ochrany, proto bylo v tento den zvykem zapalovat velké ohně s vírou, že jejich plameny mají očistné účinky a přinášejí zdraví. Kolem hranic se poté celou noc zpívalo a divoce tančilo.

Již od dob středověku lidé věřili, že některé dny v roce mají zlé síly větší moc než kdy jindy, stejně jako tomu, že veškeré zlo je na ně sesíláno v podobě čarodějnic. Kvůli těmto obavám panoval již od 15. století v celé Evropě až panický strach z čarodějnických sil, lidé se proto uchylovali k nejrůznějším praktikám a rituálům, které je před nimi měly ochránit. Třeba kreslili kruhy na vrata, pokládali před dveře domovů svěcené větvičky, praktikovali zaříkávání a zapalovali ohně.

Především na venkově věřili, že právě o filipojakubské noci se čarodějnice na košťatech slétají na kopcích, kde pořádají „sabat“ – věnují se děsivým rituálům, proměňují se ve vlky, pojídají žáby a hady a snaží se všem uškodit.

Tradice pálení čarodějnic v podobě, jak ji známe dnes, se začala v českých zemích šířit až v polovině 19. století a dlouho byla nekompromisně zakazována. Lidé se scházeli na kopcích nebo vyvýšených prostranstvích, kde zapalovali velké hranice, mnohdy s figurínou čarodějnice, aby zahnali temné a zlé síly a ochránili sebe i svá obydlí. Házeli do vzduchu zapálená košťata a jejich ohořelé zbytky si poté odnesli domů, aby je chránily.

Právě o filipojakubské noci se také zapalovala takzvaná hromnička, což byla svíčka, kterou si lidé na Hromnice nechali v kostele vysvětit, aby ochránila jejich majetek, pole a hospodářská zvířata před přírodními živly. Věřilo se též, že o poslední dubnové noci se otevírají jeskyně, ve kterých jsou ukryté poklady. Co spousta lidí netuší, že tato noc bývala považována za nejplodnější z celého roku, zapalování ohňů bylo tedy zároveň oslavou plodnosti a plodné části roku.

Mystická místa v Česku: keltský Stonehenge, Svatý Jan pod Skalou i tajemné menhiry