Odejít po první ráně je pro mnoho žen těžké. Rychle ztrácí pojem, co je a není ještě normální

Domácí násilí má mnoho podob, přes psychické, emocionální, sociální, fyzické, sexuální až po ekonomické, ale jedno mají společné. Jejich oběti se často neumí a nedokážou bránit a mnohdy ani netuší, kam se obrátit o pomoc. I proto je tak důležité o tom mluvit a připomínat, že ani zdaleka nejde o okrajový problém.

Podle údajů OSN zažije na celém světě až 35 % žen fyzické či sexuální násilí ze strany svého partnera či jiného muže. Pokud k tomu přidáme sexuální obtěžování, tak se podle odborných studií dostáváme až na 70 %! Kolik jich ovšem zůstane nenahlášených, se můžeme jen dohadovat. Na webových stránkách Domacinasili, které provozuje Bílý kruh bezpečí, se lze dočíst, že jen v září tohoto roku došlo k 918 vykázání ze společného obydlí z důvodů domácího násilí. V roce 2022 identifikovala policie 1416 případů domácího násilí a z toho vykázala agresora v 1098 z nich. To znamená, že k vykázání přistoupila ve více než 77 % případů, což lze brát jako výsledek dobré práce policistů.

Policie však řeší pouze ty případy, o kterých se dozví. A to je ten důvod, proč se tato čísla mohou zdát malá ve srovnání s tím, že obětí domácího násilí je ve skutečnosti mnohem více.

O tom, zda se v tomto směru u nás situace obrací k lepšímu a jak by se oběti měly co nejúčinněji bránit i jak jim pomoci, jsme si povídali s Vladimírem Borským, předsedou organizace Neodkládej to!, která se na prevenci a osvětu problematiky domácího násilí specializuje.

Domácí násilí má mnoho podob, dá se říct, která je nejnebezpečnější?

Často se předpokládá, že nejčastějším násilím je to fyzické, ale psychické může způsobit závažnou psychickou újmu, nebo dohnat oběť až k sebevraždě. Modřiny časem zmizí, psychická újma zpravidla ne.

Co ženy nejvíc odrazuje od toho agresora nahlásit?

Mnoho důvodů. Strach z agresora a toho, že se bude mstít. Dále nechuť měnit svůj život, rozvádět se, pustit se do sporů o majetek, děti a podobně. Ty obavy jsou ale dnes spíš zbytečné, protože za každým krokem k životu bez násilí může společně s obětí stát některá z neziskových organizací, která se zaměřuje na jejich pomoc.

Často také slýchám, že oběť nechce brát dětem druhého rodiče. Pak se ale ptám: Je pro děti lepší vyrůstat v rodině plné násilí, kterého jsou svědkem, anebo být v klidu a bezpečí jen s jedním z rodičů? Odpověď je pak pro ně najednou velmi jednoduchá, v tu chvíli to pochopí.

Mnoho obětí se také zdráhá obrátit se na policii v obavě, že se setká s necitlivým přístupem nebo jim nebude věřit. Zlepšil se v tomto ohledu přístup policie?

Ano. Díky pravidelnému proškolování policistů existuje standardizovaný postup při posuzování událostí. Od roku 2021 evidujeme, že zhruba v 75 % případů domácího násilí policie využívá vykázání - to znamená, že násilné osobě zakáže se zdržovat v místě společného obydlí a kontaktovat ohroženou osobu minimálně po dobu 10 dnů. Jsou ale i situace, kdy oběť sama chce odejít z bytu pryč, za rodinou nebo přáteli.

Nezapomeňte ale, že řešení domácího násilí nestojí na tom, kdy se oběť odhodlá zavolat na linku 158. To je pochopitelně nezbytné v případě akutního ohrožení života nebo zdraví. Hlavní příčinu, tedy vztah s násilníkem, musí řešit oběť. Dnes jí však k tomu může efektivně pomoci skutečně mnoho organizací zdarma a anonymně. A to včetně právních služeb.

Jak nejlépe pomoci kamarádce, u které máme podezření, že u ní k domácímu násilí dochází? Nejdůležitější je ji asi podpořit, ale co když nechce situaci řešit?

Teď jste přesně popsala častý problém. Kamarádce se nechce situace řešit a je smířená se situací. Na násilí si zvykla a prožívá syndrom naučené bezmocnosti. V průběhu let jsem se naučil techniku, která mě zatím nezklamala. Každou oběť pečlivě vyslechnu, identifikuji její největší obavy a možné překážky na cestě za životem beze strachu a násilí. Pak informace zrekapituluju a zeptám se oběti, kdo je pro ni nejbližší osoba, na které jí nejvíc záleží. Obvykle odpoví syn, dcera, maminka nebo nějaký kamarád či kamarádka. A já se zeptám: Co byste mu/jí poradila, kdyby se vám svěřila se stejným příběhem? S výsledek je na světě.

Pokud máme podezření, že dochází k násilí třeba u sousedů nebo známých, jak nejlépe postupovat?

Záleží na tom, na co máte podezření. Pokud z fyzického napadání, neprodleně volejte linku 158. Při oznámení se nemusíte představovat, ale je důležité uvést přesnou adresu, patro a byt (třeba i jmenovku), ve kterém může k napadání docházet. Pokud situace nevypadá urgentně, zeptejte se. Mnoho z nás má obavu oslovit někoho, o kom se domníváme, že je oběť. Začněte třeba otázkou: Nechci vám nijak narušovat soukromí, ale je u vás doma všechno v pořádku? Pokud oběť s odpovědí váhá, vyhýbá se jí anebo ji zamluví, je to důležitý signál.

Dá se analyzovat, proč ženy tak často neodcházejí po první facce?

Po první facce přichází nejčastěji nepochopení, zmatek, smutek a strach. Přemýšlíte nad tím, proč se to stalo, a snažíte se sama uklidnit v tom, že to byl jen úlet. Poté přichází nejdelší fáze – klid. Nic se neděje, zapomněla jste a cítíte vděčnost za to, že je všechno jako dřív. Pak ale dojde k násilí znovu a vše se opakuje.

A oběť začne mít značně posunutou hranici toho, co je a není normální. Jednou jsem řešil případ ženy, kterou partner popálil na předloktí cigaretou za to, že přišla domů pozdě. Nejhorší pro mě bylo, když dodala, že je to běžné a už si na to zvykla. Proto je velmi důležité vysvětlit, že to rozhodně není v pořádku a dít se to nesmí.

Jak časté je násilí na mužích? Hlásí ho?

Nerad bych se vytasil se statistikami, protože zvláště v případech násilí na mužích nejsou vůbec objektivní. Z důvodu společenských stereotypů se stydí za roli oběti a raději mlčí, než aby šli s pravdou ven. Na naši organizaci se obrátilo už několik mužů, kteří zažívali skutečně ohavné formy násilí, včetně sexuálního. Ano, i muže je možné znásilnit.

Co bývá tím prvním impulzem, kdy je třeba zpozornět a třeba už násilí nahlásit, i když nedošlo k fyzickému ataku?

Kontrola, manipulace, izolace. To jsou první varovné signály, u kterých je třeba nejen zpozornět, ale řešit je. Cílem násilné osoby je získat moc a kontrolu nad ohroženou osobou, přitom to může dělat s úsměvem na rtech. „Miláčku, záleží mi na tobě a chci, abychom byli spolu každou volnou chvíli. Copak ty už mě nemiluješ, nebo proč raději trávíš čas s přáteli než se mnou?“ Pokud si nejste jistí, zdali je něco podobného v pořádku, ptejte se. Přátel odborníků nebo právě nadací jako je ta naše.

Chorobná žárlivost! Příznaky, podle kterých poznáte, že už je vážně zle: slídění i scény