Očima starý holky: Vášeň odešla

Mám naposloucháno, takže vím, jak moc se ženy, natož pak muži stydí za to, že jejich intimní život už není, co býval. Přitom pokud je naše doba v něčem převratná, tak v tom, jakou možnost mluvit o všem – rozuměj úplně o všem - poskytuje. Protože k tomu slova jsou, abychom jimi vyjadřovali, co nás trápí. Otevřením tabuizovaného tématu většinou člověk zjistí, že v tom není sám. Že nejde o nic neobvyklého. Že se nemá za co stydět, protože se to v nějaké míře týká skoro všech. A k tomu, co nás sužuje, pak lze zaujmout sebevědomý postoj.

Řeč není o sexu na stará kolena, ale o jeho proměnách, případně absenci. Skoro mám chuť napsat moudrých proměnách. Většina žen ve starším věku vnímá intimitu jinak. Jiné je to, čemu říkáme vzrušení, šílenství, vášeň. Tak jako většinu věcí v našich životech, i vztah k intimitě máme různý a podle toho, co mám naposloucháno, je ve věku starých holek ještě různější. Některé z nás jsou velmi náruživé, jiné jen tak mírně a některé sex vůbec nepotřebují ani nechtějí. A všechno je správně. Podle svých osobních průzkumů ale mohu konstatovat, že ve většině případů vášeň v tomto období života kamsi odešla. Otázka zní, jestli něco přišlo místo ní. A já se domnívám, že ano.

Může totiž jít o další zajímavý, obohacující rozměr vztahu. Lidé se sobě stávají bratrem i sestrou, kámošem, ale i kámoškou, z objektu naší vášně se může stát náš otec i syn současně. Podstatné je, aby se nestal cizím člověkem. Domnívám se, že v takovém vztahu může do našich ložnic místo takzvané bušenice nastoupit hlubší porozumění, vědoucí hlazení i zkoumání nových, jiných možností tělesného splynutí, které je možná více duchovní, ale možná o to bližší.

A ještě jednu celkem humornou věc tento způsob intimity může nabízet – jakýsi nový druh polyamorie. A proč se na stará kolena nebavit, že. Vzhledem k tomu, že nevěra není přesně definována, protože „nepožádáš manželku bližního svého“ už dávno přestalo platit, lze život staré holky pojmout i veseleji. Moudrý sex přece není žádná nevěra! Takže i ty šťastně vdané či zadané mohou sdílet jakýsi nový, něžnější druh intimity s více lidmi. A naskýtá se ještě veselejší možnost, že by se všechny staré holky a kluci konečně stali sobě navzájem sestrami, bratry, rodiči, dětmi, přáteli. Nezapomínejme, že přece zestárla generace hippies, v důchodovém věku jsou lidé, kteří se celý život chovali ve vztazích více než svobodně a uměli to roztočit tak, že by mladým veganům lezly oči z důlků. V jejich mládí svět ještě nebyl o tom, jak se dožít co nejvyššího věku, případně jak se stát pomocí co nejzdravějšího životního stylu nesmrtelným, ale právě naopak – dnešní důchodci holdovali všem zabíjejícím požitkům, nezřízeně pili, kouřili a provozovali volnou lásku. Neboli dnešní senioři vyznávali sex, drogy a rokenrol. Neboli platí, že babičky dnešních dětí nosily minisukně, chodily bez podprsenky, domů přišly z tahu ve čtyři ráno a klidně pak šly do práce, jako by se nechumelilo. Takhle bouřlivý život mělo mnoho starých holek, a tak si jsem jistá, že si s životní energií sobě vlastní dokážou poradit i s takovou prkotinou, že už je nebaví sex. Možná se o tom zatím nemluví jen proto, že to není tak zábavné jako souložící babičky v domovech seniorů. Jenže ono je.

A tak mě na konci této úvahy napadá, že se třeba pletu. Že možná vášeň neodchází jen starým holkám, ale celému světu. Mezi mladými lidmi prý začíná být cool žádný intimní život nemít. V tom případě starý holky drží setsakramentsky krok s dobou. Jako ostatně vždycky.

Očima starý holky: Děti člověku ničí život? A my, kteří je máme, to radostně přijímáme!