Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Mezi mou babičkovskou péči patří vodit děti na různé kroužky. Vodím a koukám na svět, prohlížím si ho důkladně, protože už umím odhodit všechnu práci, povinnosti, telefonování. Prostě jen jdeme a je to cesta v téměř taoistickém slova smyslu. Cesta, která je sama o sobě cílem, poznáním. Cesta, jež je zmenšeným, ale přitom velmi přesným obrazem světa.
Asi nejdál jezdíme na kroužek tance jménem break dance, což vážně není žádná rytmika, ale nejvíc cool pohybová aktivita, kterou jsem viděla. Takže se zase dozvídám, zjišťuju, žasnu a strašně mě to baví. Na tomhle kroužku hudba řve na plný pecky a hodinu vede kluk ve volných gatích, který občas skáče po hlavě. „Můžou cvičit i babičky?“ zeptám se z legrace a k mému údivu se nikdo nediví. Jak jsem se dozvěděla, opravdu ho v Japonsku tančí babičky. Tak jdu zatím na kafe. Jdu žasnout dál.
Skrz dětský kroužek si uvědomím, jak se svět změnil, a připadá mi, že vůbec ne k horšímu.
Protože celý tenhle prostor v bývalé zemědělské usedlosti, kolem kterého vede dálnice, jezdí vlaky a vůbec tu zuří velkoměsto, má ve stropě staré obnažené dřevěné trámy, z nichž sálá klid, vzpomínky a mír. Kavárna v přízemí má předzahrádku. A považte - s pláží a výhledem na moře. Fakt, nekecám.
Vůbec nevadí, že to moře je tam namalované a písek navezený, to je tak to jediné, co je tu falešné, celý ten prostor je absolutně pravý a hravý a objímavý, takže se zabořím na celou hodinu do křesla kavárny a čtu si nebo sním. A ještě si v hlavě dohrávám celou cestu s mým nejstarším vnukem až sem, povídání o jeho starostech, které jsou stejně vážné jako ty naše, o jeho radostech, jež jsou naopak mnohem veselejší a kterým se spolu smějeme v tramvaji. A skrz tenhle malý dětský kroužek si zase uvědomím, jak se svět změnil, a připadá mi, že vůbec ne k horšímu, protože si vzpomenu na všechny kroužky, kam jsem vodila své dcery a čekala na ně někde na chodbě, nebo dokonce mrzla na ulici, aniž bych měla možnost žasnout.
Ale možná jsem tehdy něco přehlídla.
Možná jsem se ještě nedívala očima starý holky.
Jsem za ně ráda.
