Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Možná i proto mi poslední dobou leží na srdci osud starých kluků, připadá mi, že o ty se už nezajímá vůbec nikdo, staré holky nevyjímaje. Oni totiž o svých problémech nemluví, neumějí to. No bodejť, všude se dočtou o menopauze, o tom, čím si nabalzamovat pleť, aby nezestárla, a jak si na starý kolena najít chlapa, případně jak si krásně žít bez chlapa. Tak raději zmlkli.
Ale koho zajímají potíže s prostatou, kde se píše o problémech s erekcí, případně o sexuální dysfunkci, jak se dnes říká (hodně tiše) impotenci. Přitom asi třiceti procentům mužů nestojí už od pětačtyřiceti a pak už se ta procenta raději ani moc neuvádí. Jsem ráda, že tyto články žádný muž nečte, protože v tuto chvíli by omdlel. O tomhle se totiž nemluví už vůbec. Zatímco ženy statečně prolamují snad všechna tabuizovaná témata – menstruací počínaje a porody nekonče, muži se tváří, že stojí všem a vždycky a že nemají žádné problémy. Jen lékaři a lékárníci vědí své. Viagra a Cialis jdou na dračku. Ale někdy ani zázračná pilulka nepomůže.
A protože se považuji za feministku, začínám fandit i chlapům. Asi se ze mě nakonec stane mužská autorka…
Slyšela jsem dost vtipnou i děsivou historku o pánovi, který si pro jistotu zobnul pilulek víc. „Co je Pepovi?“ ptali se pak po něm. „Ale, je v nemocnici.“ „Co se mu stalo?“ „Už čtrnáct dní mu stojí.“ Inu, bolí to prý strašně.
Ale bez legrace. Staří muži jsou smutní. Stydí se za svůj věk skoro tak jako dříve ženy, připadají si nepřitažliví a neviditelní. Mají proč – všichni na ně zapomněli. A tak sedí doma před televizí, tloustnou a sledují filmy s ženskými hrdinkami. Jeden, dva, pět. Snad jen ten Vinterbergův Chlast to zachraňuje.
Vím, že si odporuju. Měla bych se radovat. Kiš, kiš, strouhat mrkvičku. Konečně na ně došlo. Když si vzpomenu na své rodiče, když jim bylo šedesát, ještě stále mě štve ten nepoměr. Táta – muž v nejlepších letech. Máma – žena v nejhorších. Otočilo se to. Je to dobře.
Ale já jsem vždycky říkala, že feminismus pro mě znamená rovnost. Rovnost ke všem a na všechny strany. Tedy i k mužům. A teď mi začínají připadat opomíjení. Zbývá jim přát, aby jim to prospělo právě tolik, kolik to prospělo nám, starým holkám. A protože se považuji za feministku, začínám fandit i chlapům. Asi se ze mě nakonec stane mužská autorka. Že ten pojem neexistuje? Zavedu ho. Protože chlapy miluju.
