Článek
Rozhodla jsem se na to přijít. Po čem to vlastně pořád toužím? A možná se mi to podařilo, tak se chci s vámi o to podělit. Třeba to máte také tak.
Čím jsem starší, tím víc mám potřebu krásy. Hledám ji všude: kupuju si květiny, dávám je do váz, koukám na ně při kávě, dokud nezvadnou, a když zvadnou, běžím pro další. Jsem štvanec krásy. Začínám se odměňovat, protože jsem přece úžasná a konečně to vím, koupila jsem si prstýnek s diamantem, přesně takový, jaký mi žádný chlap ještě nikdy nekoupil. Říkám mu zásnubní. Zasnoubila jsem se s krásou. Ale opravdu? Chodím na koncerty a výstavy a pořád hledám, ten neklid neutichá. Kupuju si botičky, šatičky, jsem na plný pecky povrchní a marnivá – z hlediska udržitelné módy na zabití - a užívám si to. Ale čím dál tím víc si uvědomuju, že ve skutečnosti to, co hledám, nenacházím. Že tohle není moje krása. Tak pátrám dál.
Čtu chytré knihy, přemýšlím. Je to honička, ale náš zrychlený svět začíná volat po zastavení se. Učím se meditovat, lépe vnímat, vychutnávat si každý okamžik života, cítit ho. Všude se o tom píše, mluví. Někdy mi to jde a někdy ne a já se utěšuju, že ve skutečnosti už dávno nejde o to, aby mi něco šlo, protože starejm holkám už nic jít nemusí. Všechno už jsme dokázaly, jde nám konečně o nás a o naše srdce. A o krásu.
Načež ji potkám v deváté řadě pražského kina Světozor. Zašla jsem si na film Dokonalé dny natočený očima jednoho starýho světoznámýho kluka jménem Wim Wenders. Zasáhne mě jako blesk z čistého nebe. Vím, že už mě nikdy nepustí, mimo jiné i proto, že mi připomněl můj oblíbený film Paterson, jenže Wenders jde ještě dál. Kráčí směrem k absolutní kráse, ke kráse krystalicky odvážné a tedy pravé ve své jednoduchosti, zdánlivé obyčejnosti, nudě a japonském minimalismu.
Starý Japonec žije v Tokiu asi na dvou metrech čtverečních v bytě bez koupelny a každé ráno sroluje svoji matraci, vyjde z bytu, z plných plic se nadechne a vyrazí mýt tokijské záchody. To je vlastně vše. A také v tom filmu je vše. Protože Hirajama je šťastný. Je to film o kráse. O tom, v čem spočívá moudrost starých kluků i holek.
V našem věku už může krása být pro všechny. Stačí ji vnímat a užívat si ji.
Nepotřebujeme žádné prstýnky ani šatičky, nepotřebujeme se hnát za krásou. My ji máme. V našem věku už může krása být pro všechny. Stačí ji vnímat a užívat si ji. Vyjít ven a zhluboka se nadechnout. Nic víc a nic míň.
