Článek
Většina lidí prý samoobslužné pokladny nesnáší. Psychologové před nimi varují, protože odstraňují z našich každodenních nákupů vřelý mezilidský kontakt. Řekla bych, že přesně to je ten důvod, proč jsem si je hned ze začátku zamilovala. Vřelý mezilidský kontakt s vyčerpanou a naštvanou pokladní je totiž to poslední, o co při nákupu stojím.
Když se spletete, jste podezřelý živel, který se chtěl obohatit tím, že namarkoval avokádo jako bramboru.
U samoobslužné pokladny mám jistotu, že si o mém nákupu nic nemyslí. Nijak mě nehodnotí. Když kupuju láhev vína, nenutí mě to přibrat ještě bílý jogurt, cuketu a brokolici, aby to nevypadalo, že jsem osamělá stárnoucí alkoholička. Samoobslužné pokladně je to jedno. Nepovytáhne obočí, když koupím láhev portského a dvě milky v akci. (Alespoň zatím. Kdoví, co se začne dít, až do jejích algoritmů vstoupí umělá inteligence.) Takže když automatické pokladny pronikly i do našeho nijak progresivního žižkovského supermarketu, zajásala jsem.
Ne nadlouho. Brzy jsem totiž zjistila, že i samoobslužná pokladna vás dokáže pěkně peskovat, navíc nahlas a přede všemi. „Vložte prosím tento kus do taškové zóny.“ „V taškové zóně je neočekávané zboží,“ štěká na vás, když si její čtečka neporozumí s čárovým kódem na obalu. Mívám tendenci s ní diskutovat, ale je to marné, automatická pokladna vaše argumenty ignoruje a pranýřuje vás pěkně nahlas, aby to slyšeli všichni okolo. V takových chvílích vstupuje na scénu někdo z personálu prodejny, jehož úkolem je urovnávat konflikty mezi zákazníky a technologií. Vmžiku jste zaškatulkováni do jedné z těchto kategorií: 1) senilní senior, který něco špatně zmáčkl; 2) podezřelý živel, který se chtěl obohatit tím, že namarkoval avokádo jako bramboru. A podle toho je s vámi dále jednáno.
Další kontakt s personálem nastává v případě, že kupujete nějaký alkohol. V tu chvíli se pokladna varovně červeně rozbliká a zaměstnanec prodejny musí ověřit, že vám už bylo osmnáct. Pokud má žoviální náladu, často se to neobejde bez neotřelého vtipkování na téma, že na to nevypadám (a vzhledem k názvu této rubriky je zřejmé, že to už vůbec není vtipné).
„Odeberte si svůj nákup,“ popohání vás samoobslužná pokladna, když ve finále konečně skládáte zboží do tašek. A pokud to neděláte dost rychle, ještě to párkrát zopakuje. Donedávna (než to změnili) se pokaždé loučila blahosklonnou frází: „Vezměte si účtenku a váš nákup.“ „Svůj! Svůj nákup!“ opravovala jsem její nedbalou gramatiku, ale bylo mi to houby platné. Vždycky měla poslední slovo.
