Očima padesátky: Proč horoskopům věřím, i když říkám, že na ně nevěřím

V první polovině příštího týdne mám narozeniny, což znamená, že jsem Štír. Když se mě tu a tam někdo zeptá, v jakém jsem znamení, a já mu to řeknu, obvykle znalecky pokýve hlavou a řekne „tak to je jasný“ nebo naopak „to bych do tebe nikdy neřekla“, případně mi sdělí, že je taky Štír nebo má manžela/kolegyni/dítě Štíra, což je informace na úrovni: „Ty jsi z Brna? A neznáš tam náhodou Janičku Novákovou?“ Je to úplně k ničemu, ale vlastně je to hezké. Asi jako když potkáte člověka, který má stejnou barvu auta nebo zjistíte, že někdo se včera díval na stejný film jako vy. Sice z toho nic nevyplývá, ale můžete mít pocit, že ano, a na chvilku vás to propojí.

Na horoskopech je nejhezčí, že jim můžete současně věřit i nevěřit. Kdyby se mě na to někdo přímo zeptal, nejspíš odpovím, že na ně nevěřím. Protože jak může někdo vážně tvrdit, že celá dvanáctina lidstva, narozená v rozmezí určitých dat, má větší sklon k šetrnosti, ctižádostivosti nebo onemocněním žlučníku? Nebo dokonce, že tato dvanáctina lidstva dnes bude mít štěstí v kariéře, ale musí si dát pozor na hádky s partnerem a nachlazení?

Jenže s tím věřením a nevěřením to není tak jednoduché, což zajímavým experimentem ověřila psycholožka Xiaoyue Tan z Erasmus University v Rotterdamu. Několik stovek dobrovolníků od ní dostalo „věštbu“ týkající se jejich finanční situace v blízké budoucnosti. Potom podstoupili test, který měl ukázat jejich tendenci riskovat při zacházení s penězi. Ukázalo se, že ti, kteří předtím dostali příznivou věštbu, byli daleko ochotnější k riskantním investicím. A to včetně těch, kteří předtím tvrdili, že žádným věštbám nevěří.

Takže si uvědomuju, že i když horoskopům veřejně nevěřím, nechávám si pro ně v mysli jistý prostor. Jsou to metafory, jež obohacují naši komunikaci, jazyk symbolů, který někdy pomáhá poskládat různé vlastnosti nějakého člověka do uceleného obrázku („typický Beran“). Ne, nemyslím si, že postavení hvězd rozhoduje o tom, jestli si zítra vymknu kotník. Ale stejně si svůj horoskop vždycky ráda přečtu a zapamatuji si z něj to, co na můj život náhodou sedí. Protože někdy může horoskop zafungovat jako stříbrná nitka, která propojí náhodné a chaotické události našeho života do příběhu, jenž najednou dává smysl.