Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V dávných dobách devadesátek jsem používala jenom dva kosmetické produkty: řasenku a deodorant. Řasenek jsem vlastnila obvykle několik, v různém stádiu vyschlosti, a nanášela jsem je v tlustých vrstvách, až se řasy proměnily v tuhé římsy obalené černou mazlavou hmotou. Ráno po večírku jsem se probouzela s očima jako panda, protože ke mně ještě nepronikla osvěta ohledně odličování. Pokud jde o deodorant, obávám se, že jsem ho příliš nerozlišovala od parfému a preferovala jsem takové ty s těžkou pižmovou vůní. Znala jsem jenom jeden druh krému: krém. Občas jsem si nějaký v záchvatu různých předsevzetí pořídila, abych ho pak po pár letech skoro nepoužitý zase vyhodila.
Všechno se změnilo, když jsem začala pracovat v časopisech pro ženy. V redakci každého ženského časopisu se skrývala tajuplná skříň, střežená jako Korunní komora ukrývající korunovační klenoty v chrámu svatého Víta, v níž redaktorka rubriky „beauty“ přechovávala vzorky krémů, parfémů a mnoha dalších zkrášlujících produktů obdržené z kosmetických firem. Při výjimečných příležitostech, třeba před Vánoci, se dveře skříně otevřely a kosmetická redaktorka předhodila část pokladu nám, svým hladově přihlížejících kolegyním. Atmosféra těchto vzácných okamžiků silně připomínala rozdělování humanitární pomoci v oblasti postižené hurikánem. Mělo to samozřejmě háček: člověk málokdy dostal to, co skutečně potřeboval. Namísto obyčejného krému, červené rtěnky nebo laku na nehty nějaké přijatelné barvy jsem si obvykle odnášela zeleno-fialové stíny, olej na vlasy, sérum na oční víčka nebo cosi gelového se třpytkami, co jsem vzápětí dala na hraní svým dcerám.
To všechno nicméně značně přispělo k mému kosmetickému vzdělání. Pochopila jsem, že neexistuje nic jako „krém“, že krémy jsou denní a noční, s SPF nebo bez něj, proti vráskám a proti „prvním“ vráskám, zpevňující, energizující, zklidňující, rozjasňující. Kosmetika se navíc tvářila čím dál vědečtěji, každý nový přípravek údajně obsahoval nějakou zbrusu novou ingredienci s těžko vyslovitelným názvem, až měl člověk pocit, že nákupu v drogerii by měly předcházet aspoň dva semestry na VŠCHT.
Dnes už je moje kosmetická výbava zase dost minimalistická, protože naprostou většinu prostoru na poličkách v naší koupelně zaujal arzenál mých dcer, jejichž kosmetická „rutina“ (to slovo mě nikdy nepřestane iritovat) zabírá stále více času. Postupně jsem dospěla k přesvědčení, že hlavním účinkem všech těch antioxidantů, peptidů, retinoidů a kyselin hyaluronových je dodat nám dobrý pocit, že se sebou něco děláme, že nerezignujeme tváří v tvář postupujícímu chátrání. A to je, samozřejmě, k nezaplacení. Energizovat, zklidnit a rozjasnit beztak potřebuje hlavně naše duše.
