Článek
Napjaté sousedské vztahy jsou vděčným námětem filmových komedií, viz Vlastníci z roku 2022 - a v praxi nekonečný příběh. Z průzkumu českých agentur vyplývá, že se až 60 % dotazovaných někdy se sousedy neshodlo. 20 % dotázaných údajně trápí sousedské spory i několikrát do roka.
Ony statistiky ovšem semlely dohromady velké spory, které měly někdy i soudní dohry, s těmi menšími. Žít v rodinném nebo bytovém domě vedle osoby, která trpí nemocí Diogenův syndrom a hromadí na svém pozemku i doma krámy a odpadky, je dlouhodobé utrpění pro všechny okolo. Navíc s řešením na dlouhé lokte. Stavět tento stres se stížnostmi typu „sousedův mopslík cestou z venčení občas ňafe na celý dům“ je spíš k smíchu.
Nejčastější sousedské hádky
I když se to podle statistiky nezdá, většina lidí pravidla slušného sousedského soužití dodržuje. Různých bojů a nepříjemností si užijeme v profesním životě habaděj a domov je místem, kde chceme mít konečně od všeho a všech svatý pokoj, odpočívat, užívat si své blízké a moct být konečně sami sebou.
Mezi nejčastější drobnější kolize patří kouření. Buď nám od sousedů ze spodu vzlínají cigaretové smrady do oken anebo naopak seshora padají nedopalky na balkon nebo parapet.
Někdy se ale stane, že se dvě partaje neshodnou (mají dva pohledy na jednu věc), i když jsou obě slušné. Představte si, že v jednom bytě žije mladá rodina s dvěma malými, neposednými dětmi. S jazykem na vestě splácí hypotéku a je celkově dost uštvaná. Děti vede k ohleduplnosti, ale logicky pobíhají, občas brečí, občas křičí. Shodou okolností hned pod nimi bydlí sousedka se syndromem HSP (vysoce senzitivní osoba). Tedy člověk s velmi citlivou nervovou soustavou, která všechny vnější vjemy a především hluk vnímá se zvýšenou intenzitou.
Mladá rodina ani jejich sousedka nestojí o konflikty. Jen prostě děti nejdou znehybnit a naopak pro sousedku by byl ideálním sousedem člověk v kómatu nebo někdo, kdo chodí domů pouze přespat a na víkendy mizí na chatu. Přes veškeré snahy se obě strany cítí hrozně.
Peklo jménem Airbnb
Kapitolou sama pro sebe jsou pronájmy Airbnb. Původně sympatická myšlenka změnila, zejména ve větších městech, obyvatelům desítek domů život v peklo. Když si členové bytových družstev odsouhlasí, že krátkodobé nájemníky v domě nechtějí, musejí to družstevníci prostě respektovat.
U společenství vlastníků nic zakázat nejde a je to jen na libovůli pronajímatele, který si ovšem často žije v klidu jinde a chuťovky s rozjívenými turisty nechává vyžírat sousedy. Nemusí jít rovnou o rozeřvané opilecké bandy. Stačí noc co noc poslouchat práskání venkovních dveří i těch od výtahu, hovor, dupání, tažení kufrů na kolečkách chodbou a štrachání klíčů v zámku.
„Jediné pozitivum na Airbnb bylo, že boj o klid v domě nás trvale bydlící stmelil,“ vypráví Jana Hlaváčková z pražské Mánesovi ulice o svých zkušenostech s krátkodobým pronajímáním. „Do té doby jsme se znali spíš jen od vidění a někdy ani to ne. Teď jsme měli společný cíl.“
Náprava ovšem trvala dva roky a vyžadovala si vytrvalé sepisování stížností, volání policie (jak postupovat, se dozvíte ZDE). V bydlení se podle psycholožky Jany Jandové míchají majetkové, ekonomické a emocionální aspekty. Podle ní věta „Nenechám ze sebe dělat blbce“ zaslepuje racionální myšlení a dává prostor uraženému egu.
Nejde o to, nechat si vše líbit, ale nenechat se strhnout ke stejné hrubosti. „Pokud někdo z domu opravdu prokazatelně překračuje hranice slušného chování, nenechte trpět jen toho souseda, který to od něj schytává z první ruky, ale spojte se proti narušiteli domácího klidu všichni. I když je to protivné, vyčerpávající a zdržující, zlo většinou čeká, že se ostatní unaví, a projde mu to. Jeho zdolání vyžaduje časovou investici,“ uzavírá odbornice.
