Hlavní obsah

Nové začátky? Vnitřní sílu na životní změnu ze sebe někdy vydolujeme, až když nám jde o krk

Foto: wavebreakmedia, Shutterstock.com

Foto: wavebreakmedia, Shutterstock.com

Velké životní změny se dělí na plánované a neplánované. V obou případech platí: hlavně nechtít řešit všechno negativní ve svém životě naráz. I životní restart má totiž svoje pravidla!

Článek

Sledujete seriál Děcko? V sedmém díle hlavní hrdinka, samoživitelka Klára, udílí rady influencerce Beatě. „Jestli chceš opustit Huberta, nedělej to ze dne na den,“ varuje ji. „Trojúhelník každé single mámy je byt, práce, školka. Tak si to zařiď dřív, než práskneš do bot.“ V této jedné větě je shrnutý princip změn. Pokud máte čas na přípravu, tak ji nepodceňte! Jenže – co když čas není? A netýká se to jen rozpadů vztahů.

Dokonalý plán neexistuje

Seriálová Beata Klářino doporučení bere vážně, jenže mezi ní a manželem Hubertem vznikl tak obrovský názorový příkop, že se na jakékoliv přípravy vykašlala. Nedokázala s ním vydržet ani o minutu déle a odešla „bez jištění“.

Podle psycholožky Kateřiny Novákové totiž někdy prostor čekat se změnami na ideálnější chvíli zkrátka není: „Všichni toužíme, než vykročíme do neznáma, aspoň po malé záruce, že si nepohoršíme. Jenže i když máme dokonale promyšlený plán A a k němu i záložní verzi B, existuje jen jediná jistota – že žádná jistota neexistuje.“

Když musíš, tak musíš

Oblíbené rčení „Když musíš, tak musíš“ naráží na prověřený paradox. Jsme-li hození do vody a změn se účastníme nedobrovolně, zmobilizujeme se úplně jiným způsobem, než když jsme měli dostatek času na přípravu. Když nás propustí z práce a musíme si honem najít jinou, protože nám za krk funí hrůza z nezaplaceného nájmu nebo hypotéky, chováme se akčněji, než když nás nikdo nevyhání a jen se v práci trápíme.

Vidina, že nám v příštích měsících na účtě přistane maximálně podpora v nezaměstnanosti (anebo ani to ne), je řinčící budík burcující k činům. Stejně tak je něco jiného nadávat na nevyhovující byt s kamarádkou u kafíčka, anebo se bleskově postavit k informaci, že nám pronajímatel neprodlouží smlouvu, protože byt potřebuje pro dceru. Ve chvíli, kdy máme na vystěhování a sehnání nového domova tři měsíce, se nás nikdo na naše pocity a „připravenost na změny“ neptá.

Foto: vk_st, Shutterstock.com

Když musíš, tak musíš… Je to pravda, nicméně tenhle nevyžádaný „adrenalinový sport“ přináší do života množství stresu a úzkostiFoto: vk_st, Shutterstock.com

Adrenalin a síla v krizi

Své o objevení netušeného potenciálu ví třeba ředitelka azylového domu pro matky s dětmi, která si nepřeje být jmenována: „Představy, že u nás s dětmi přežívají jen ženy z nejnižších sociálních vrstev, jsou iluzorní. Ocitají se zde i vysokoškolačky s dětmi prchající před násilníky, partnerky gamblerů, ženy, se kterými zatočil při rozvodu jejich manžel. My tu nejsme od toho, někoho soudit. Většina matek se dokáže do roka obdivuhodně odrazit a dostat se pryč. Kdyby tutéž energii v sobě našly o několik měsíců dřív, měly by to snazší. Jenže to je nepoháněl adrenalin a vnitřní síly, které ze sebe vydolujeme, až když nám jde o krk.“

I životní restart má svá pravidla

Mezi nejčastější omyly patří, že když už něco měníme, musíme to udělat z gruntu, na vícero frontách a hlavně rychle. Psycholožka varuje před nesmyslným přidáváním si stresu navíc a také před očekáváním, že se nám ihned uleví. Počítejme s dozvuky únavy, která doléhá, když máme takzvaně „vyřešeno“ a zklidníme se.

„Někdy nás nemile překvapí, že jsme očekávali se změnou obrovský příliv štěstí. A ono nic. Jsme v útlumu, nebo nám dokonce připadá, že jsme mnohem víc zaplatili, než dostali,“ popisuje Kateřina Nováková další běžný jev. Doporučuje dát psychice a rozbouřeným emocím čas, než se v nových podmínkách aklimatizujeme. Hned nevyhodnocovat – život není firemní výroční zpráva.

Spěchejte pomalu!

„Jeden z nejdůležitějších bodů je ten, že novinek nesmí být naráz příliš,“ upozorňuje dále psycholožka. Řada žen začne například po změně práce, rozvodu či odchodu dospělých dětí z domova velmi přísně hubnout. Aby do nové životní fáze vstoupily s novou, lepší fyziognomií a dokázaly sobě i světu, že se vzchopily a životní zkoušky ustály.

„Výsledkem je únava a ještě větší vynervovanost. Hubnutí je další stres navrch a výsledek? Nula od nuly pojde. Stres totiž na každého působí jinak a každopádně ovlivňuje náš metabolismus. Zatímco někdo prudce zhubne, jiný naopak přibírá. Každá změna s sebou totiž nese značný výdej životní energie, často i bolest z konce a nestability. Proto je potřeba si jasně rozvrhnout, do čeho se pustit nejdřív,“ zmiňuje odbornice. Na prvním místě by měly být podle ní záležitosti, které nás ohrožují, a postupně přecházet k tomu, co nás třeba rozlaďuje, ale nehrozí to průšvihem s dlouhodobými důsledky.

Načítám