Připadáte si tlustá? Možná jste dokonalá, ale trpíte pokřiveným pohledem na sebe sama

Je to jen pár týdnů, co Eva Mendes rozvířila vody veřejného mínění, když ke své fotce na Instagramu napsala: „Nesnáším svoje lokty.“ Nechápete? Nejste sami. Člověk si musel obrázek krásné herečky prohlédnout třikrát, aby mu došlo, co má na mysli. Ano, její kůže na loktech je trochu nakrčená, ale kdo by se jí tam díval, když většinu lidí přitahuje především její nádherná tvář? Vážně tohle někdo řeší? Bohužel ano, a zdaleka nejen to.

Je dost možné, že to Eva Mendes myslela jako vtip, každopádně pod příspěvkem rozpoutala bouřlivou diskuzi. Vnímání vlastního těla je evidentně pro mnoho lidí důležité téma a je zajímavé, co všechno na sobě nemají rádi. Kolena, uši, stehna, rty, prsty u nohou…

Stoprocentně spokojený se sebou asi není nikdo, bohužel u některých drobná rozladěnost může přerůst ve zcela vážnou poruchu vnímání vlastního těla neboli tělesnou dysmorfii. „Ta bývá obvykle spojená s neúměrně kladenými nároky, nepřiměřenou kritičností, úzkostmi, mentální anorexií, sociální fobií či obsedantně kompulzivní poruchou,“ vysvětluje lékařka a psychoterapeutka Hana Deáková z portálu Terapie.cz.

Poznat, že dysmorfií někdo trpí, není snadné, většina lidí si vůbec neuvědomuje, že na své tělo hledí zkresleně. „Velmi ohroženou skupinou jsou dívky kolem 12-13 let, ale mohou to být i kluci,“ upozorňuje Deáková. „Na vzniku této poruchy se podílí více faktorů, častěji se projeví u osob, které mají již genetické predispozice či perfekcionistické rysy, zásadní je vliv rodiny,“ říká lékařka.

Jakékoli necitlivé poznámky, ať už ze strany rodičů či spolužáků, zesměšňování, nebo dokonce šikana se na rozvoji dysmorfie velkou měrou podílejí. „Na druhou stranu empatické rodinné prostředí, které bere chyby či jakékoli i zdánlivé nedostatky jako běžnou součást života, je tou nejlepší prevencí,“ doplňuje Hana Deáková.

Pokud si teď kladete otázku, zda vůbec lze pochroumané vnímání vlastního těla nějak zvrátit, vězte, že možné to samozřejmě je. Léčba ale bývá dlouhodobá a neobejde se bez kvalitní psychoterapie, v některých případech je vhodná i kombinace s medikací. Jako u většiny těchto poruch je nejdůležitější si uvědomit, co se vlastně děje a jak moc dotyčnému dysmorfie zasahuje do života.

Zpozornět by měli například rodiče, pokud si všimnou, že jejich dítě se až příliš často zkoumá v zrcadle, maskuje svoje domnělé nedostatky volným oblečením či make-upem, nebo se dokonce dožaduje kosmetických úprav. To vše jsou podle lékařky známky, že něco není v pořádku, a minimálně je namístě o tom mluvit.

Příkladů, kam může nerozpoznaná a neléčená dysmorfie zajít, se bohužel najde víc než dost. Často vede i k naprosto zbytečným plastickým operacím hraničícím až se sebepoškozováním. A nevyhýbá se ani celebritám, Eva Mendes rozhodně není jediná, kdo na sobě vidí chyby. Pokřivené vnímání vlastního těla přiznala v minulosti například i slavná Jane Fonda. „Jako mladá jsem měla pocit, že nejsem vůbec hezká,“ řekla v rozhovoru pro časopis People. „A v honbě za dokonalou postavou jsem se málem úplně zničila v tělocvičně,“ svěřila se herečka, která pro mnohé byla v 80. letech ikonou aerobiku. „Ano, trpěla jsem dysmorfií, teď už to vím,“ přiznala.

Plastiky a botoxy, které se moc nepovedly. Lituje Kristin Davis i Nicole Kidman