Nelehký vstup do života: Malý Kubík (3) se potýká s mozkovou obrnou a cukrovkou

Život dokáže pořádně naložit a nelehký osud připravil i malému Kubíkovi, který přišel na svět za dramatických okolností, ty se bohužel neobešly bez následků. Kubík se začal ve vývoji opožďovat a nakonec zjistili, že má dětskou mozkovou obrnu. Je to ale malý veselý bojovník, a tak se rodina snaží, seč může, s ním rehabilitovat a dělat pokroky. Finančně jim pomáhá nadace Dobrý anděl.

Těhotenství paní Anety probíhalo bez problémů. Ty nastaly až posledních pár dní před porodem, který museli nakonec lékaři uměle vyvolat. „Porod proběhl čtrnáct dní před termínem kvůli tomu, že jsem měla preeklampsii, která se projevuje vysokým krevním tlakem a je život ohrožujícím stavem pro matku i dítě,“ vysvětluje maminka a dodává, že u porodu nastaly komplikace: „Bylo to najednou velmi rychlé, Kubík měl omotanou pupeční šňůru okolo krku a napil se plodové vody. Prvních pár hodin proto strávil na jednotce intenzivní péče.“ Pak to chvilku vypadalo, že nejhorší mají za sebou. Dva měsíce po narození se však Kubíkův vývoj začal opožďovat.

Po propuštění z nemocnice se zdálo, že obtížné narození nezanechalo vážnější následky. Postupem času ale bylo patrné, že se Kubík ve vývoji opožďuje. „V tu chvíli jsem s ním začala velmi intenzivně cvičit. První rok Vojtovu metodu, která ale bohužel nepřinesla kýžené výsledky. Přešli jsme tedy na Bobath koncept a Kubík, kterému lékaři mezitím diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu, se začal konečně posouvat,“ vypráví paní Aneta s tím, že pro děti s dětskou mozkovou obrnou je nesmírně důležité, aby se co nejvíce dovedností naučily v prvních 5 letech života. Proto se mu rodiče snaží dopřát maximum terapií a rehabilitací.

Před dvěma lety zjistili lékaři Kubíkovi ještě cukrovku prvního typu. „Od té doby má inzulinovou pumpu, pomocí níž je mu v průběhu dne dodáván inzulin, který si jeho tělo neumí vytvořit samo. Každé jídlo je tedy zapotřebí vážit, počítat sacharidy a upravovat podle toho správné množství inzulinu,“ vypočítává paní Aneta. Je ale šťastná, že i přes to všechno je nesmírně zvídavý a usměvavý. „I když stále ještě nechodí, naučil se jezdit na tříkolce. Krásně leze, stojí s oporou a obchází nábytek. Zatím ale nemluví a neobslouží se, postupně na tom pracujeme,“ dodává s úsměvem.

Protože Kubíkovi pomáhají intenzivní rehabilitace, které jsou velmi drahé a nejsou hrazené ze zdravotního pojištění, šetří na ně rodina z příspěvků nadace Dobrý anděl. „Život s diabetickým dítětem s psychomotorickým opožděním vývoje je specifický. Ale ráda se dívám na pozitivní stránky. Kubíka občas začínají hlídat babičky, takže si můžeme odpočinout a nabrat sílu. Opravdu to moc pomáhá a jsme jim za to vděčni. Kuba nám dělá radost tím, jak je stále šikovnější. Samozřejmě je to větší rošťák, ale je skvělé, že to vůbec dokáže. Je úžasné, vidět ho chodit, i když to ještě nesvede sám,“ říká maminka a dodává, že všechny příspěvky od Dobrých andělů šetří na Kubíkovy rehabilitace.

Rodina navštěvuje 3× do roka také rehabilitační centrum zaměřené na speciální TheraSuit terapii, která je jedna z nejúčinnějších a nejmodernějších metod terapie neurologických pacientů, a Kubíkovi ohromně prospívá. Díky tomu dělá obrovské pokroky ve všech ohledech vývoje. Začíná více komunikovat, krásně chodí s oporou. „Je úžasné ho tak vidět. Všem andělům proto nesmírně děkujeme. Díky nim můžeme našemu Kubíčkovi poskytnout péči, kterou potřebuje,“ říká s neskrývanou vděčností paní Aneta.

Dobří andělé pomáhají prostřednictvím nadace Dobrý anděl rodinám, v nichž se dítě, maminka nebo táta potýkají se závažným onemocněním, pravidelnými měsíčními příspěvky. Z této finanční pomoci mohou rodiny hradit běžné potřeby spojené s léčbou, ale i náklady na chod domácnosti. To jim dává jistotu a klid, který bezesporu k léčbě potřebují.

Pokud se chcete stát Dobrým andělem i vy, je to jednoduché. Stačí se zaregistrovat na www.dobryandel.cz, zvolit libovolnou výši příspěvku a zadat trvalý příkaz. I malý dar může hodně pomoci. Pokud se potýkáte s vážným onemocněním, či se s ním potýká vaše dítě, nebo znáte ve svém okolí rodinu, která by tuto pomoc potřebovala, určitě se na nadaci zkuste obrátit také.

Patrik (5) má svalovou atrofii: ségra zprvu nechápala, co se děje, a říkala, že s ním je nuda. Přečtěte si i jeho příběh