Největší životní chyby? Lidé jich hluboce litují, když už je pozdě. Začněte žít podle sebe teď hned!

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Asi každý občas zažije moment, kdy se ohlédne zpět a přemýšlí, co mohl udělat jinak a lépe. A může se tím začít trápit. Je totiž přirozené o některých rozhodnutích zpětně pochybovat nebo si přát, aby určité věci dopadly jinak. A s takovými chybami bývá těžké se vyrovnat a jít dál.

Zuzana Čechák Tomášková z online psychoterapeutické platformy Hedepy k tomu uvádí, že zajímavý náhled na to, co mohou lidé hodnotit jako životní chyby či lítosti, nabízí australská spisovatelka Bronnie Ware, která na základě svých zkušeností v paliativní péči napsala knihu Čeho před smrtí nejvíce litujeme. „Jak lidé čelili své smrtelnosti, uvědomovali si, že nežili život, jaký prožít chtěli. Mezi nejčastější lítosti dle Bronnie Ware patřilo, že někteří neměli odvahu žít podle svého, žili podle očekávání druhých. Další litovali, že v životě příliš pracovali nebo si nedovolili být šťastnější. Lidem bylo také líto, že neměli odvahu vyjádřit své skutečné pocity a že nezůstali v kontaktu s přáteli,“ vyjmenovává psychoterapeutka.

Každý to vnímá jinak. Podle odborníků se lidé nejhůř vyrovnávají s rozhodnutími, která již nelze zvrátit ani napravit. „A pak je trápí destruktivní chování a veškeré formy sebepoškozování od nejrůznějších závislostí přes ubližování si či setrvávání v nefunkčním nebo násilném vztahu,“ vysvětluje Veronika Pavlisková, psycholožka z online poradny Mojra.

Podle mnohých je velká životní chyba zanedbat vlastní sny a ambice. Stane se to těm, kdo se snaží splnit očekávání ostatních, rodičů, přátel nebo společnosti a přitom zapomínají na to, co si přejí oni sami, po čem touží a jaké mají cíle. Mnoho lidí až ve stáří zjistí, že nešli pracovní nebo osobní cestou, jakou si skutečně přáli, a litují, že nedokázali změnit směr, že promarnili nejen čas, ale také svůj potenciál.

Neschopnost mluvit o tom, co cítíte, nevyřešit konflikty a spory nebo zkrátka nedat vztahům s blízkými dostatečnou péči a držet si odstup? Ano, i to se pohledem do minulosti jeví jako zásadní chyba, protože to vede často k ochlazení lásky či rozpadnutí vztahů a nejde to vzít zpět.

Jste ze svých vztahů (partnerských, přátelských nebo rodinných) smutní, frustrovaní či emocionálně vyčerpaní, ale nic s tím neděláte? Setrvávání v nefunkčních vztazích, které přinášejí spíš bolest než radost, je jedna z velkých životních chyb a je často způsobena strachem ze změny nebo pocitem závislosti na druhé osobě. Jenže se často až zpětně dá pochopit, že se jednalo o toxické vztahy a proč jste varovné signály tehdy neodhalili včas.

Zdraví má každý jen jedno, ale mnozí si to uvědomí, až když o něj přijdou. Dokud je nic nebolí, podceňují prevenci a nezajímají se o zdravé návyky. A mnozí pak až ve chvíli, kdy řeší vážné problémy, litují, že o své fyzické nebo psychické zdraví nepečovali lépe, že ignorovali varovné příznaky, nevěnovali se dost pohybu, podcenili důležitost zdravé stravy či kvalitního spánku.

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Strach z neúspěchu nebo odmítnutí lidem brání v tom, aby riskovali, dělali změny, využili příležitosti a šli si za svým. Drží je zpátky obavy. Může jít o kariérní příležitost v podobě změny pracovní oblasti, osobní výzvu – třeba odchod z nefunkčního vztahu – nebo životní dobrodružství jako například sólo trip. Strach z neznámého je přirozený, ale právě krok do neznáma může někdy přinést naplněný život.

GLOSA: Co byste dělali čtrnáct dní před smrtí?