Jak přežít dobu technickou? Nejsem totiž technický typ a svět se mění tak rychle…

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

K přirozeným lidským vlastnostem patří snažit se vyhnout věcem, které nám nejdou a ani nás nějak zásadně nezajímají. Kdo se raději hrabe v hlíně na zahrádce nebo miluje učení cizích jazyků, ten si ve svém volném čase pravděpodobně nesedne jen tak dobrovolně k počítači, aby si s radostí „zaprogramoval“.

Na úvod si řekněme, co si pod slovem „techničnost“ vlastně představit. Určitě ne psaní na počítači, sledování a krmení sociálních sítí, jednodušší formy tvorby tabulek, přihlašování na online meetingy, případně ukládání souborů na disky. Tyto dovednosti se berou jako samozřejmost, na kterou se už nikdo ani neptá.

Ale ani rozevlátý umělec, který tvrdí, že při pohledu na excelové tabulky blinká, se neobejde bez úkonů, jako je skenování a čištění obrázků v grafických programech. Žádné vydavatelství se s nikým, kdo přinese svoje umění na papíru v deskách, nebaví a tvorbu přijímá v elektronické podobě. Umělec se to buď naučí, nebo to někdo udělá za něj – anebo má smůlu.

Technický cit se požaduje také třeba od pekařů, kteří si nastavují spousty parametrů u elektrických pecí. A i to, že už se ve firmách nepoužívá slovo dělník, ale operátor nebo manipulátor, svědčí, že se automatizuje a robotizuje ostošest. Zkrátka jedeme v tom úplně všichni a nároky se zvyšují.

Své o tom vědí učitelé. Jejich covidový přechod na online výuku politici v médiích odmávli větou: „Bylo to těžké, ale zvládlo se to.“ A tak nějak zaniklo, že se za tím „se“ skrývají slzy, obrovské úsilí i překročení vlastního stínu – a také odchody do předčasného důchodu, kam se uchýlili mnozí pedagogové, kteří do té doby svoji práci milovali. Je to škoda. Právě z těchto nevyslovených věcí se totiž mohli poučit i ostatní, na které přichází řada technologicky se povznést – bez ohledu na to, jestli na to mají, nebo ne.

„Musím říct, že jsem před řadou kolegyň i kolegů, jak s tím bojovali, smekl,“ vzpomíná čtyřicetiletý ředitel jedné základní školy na Vysočině, který si nepřeje být jmenovaný. Vzhledem k tomu, že má doma manželku, již IT technologie neokouzlují a nepřitahují, uměl se docela dobře vžít do podřízené, která se rozbrečela, když se jí poněkolikáté nepodařilo připojit k žákům.

„Na druhou stranu si ale neumím představit, jak bych právě ji i některé další přesvědčil, aby se své sebedigitalizaci takto intenzivně věnovali za běžných okolností,“ podotýká ředitel. „Když jsme o tom hovořili v době, kdy nám nehořelo za patami, narážel jsem – jemně řečeno – na vyhýbavost.“ Otázka tedy zní, jestli tlak, který je i na antitechniky v současnosti vyvíjený, není vlastně jedinou možností, jak je přimět, aby neustrnuli na svých základních technických dovednostech. Co letos ještě stačí, za rok už nemusí.

Covid a online výuka přinesly mnohým ještě jednu zkušenost – a i ona se dá využít v jiných oborech. A to tu, že lidé, kteří se technickými profesemi živí, nezvládali svůj pocit převahy. Nebrali v potaz, že mají obrovský náskok před těmi, kdo až dosud počítače používali jen jako psací stroje, anebo ani to ne. „Šlo o specialitu některých otců, pro které je IT denní chleba. Řídili se heslem ‚Podle sebe soudím tebe‘. Dokázali být k pedagogům arogantní, když online výuka nesvištěla podle odborných kritérií datového analytika,“ dodává ředitel školy.

„Nedá se samozřejmě paušalizovat, ale všimla jsem si, že pro lidi střední a starší generace je velmi těžké před ostatními odhalovat, že je technika jejich slabost. Mají zkušenost, že za projevení chyby nebo pomalejšího chápání následuje výsměch. Nebo ho aspoň očekávají,“ doplňuje Aneta Žiláková, hlavní účetní firmy, která loni přecházela na digitální systémy. Některé její spolupracovnice měly pocit, že když nejsou na úrovni mladší kolegyně (jež k nim přišla z IT), tak jako by tato „netechničnost“ anulovala všechny jejich ostatní dovednosti a zkušenosti.

Podle Anety Žilákové problém pomalu postupující české digitalizace nevězí ani tak v pohodlnosti, jak se někdy zkratkovitě argumentuje, ale v aroganci. Namístě je přitom vysvětlování a pochopení, že lidé mají své limity nastaveny různě. Mimochodem, už přece máme zkušenost třeba s angličtinou, která se chce také po všech, a nikdo se neptá, jestli máte na jazyky talent, nebo ne.

Možná vás to překvapí, ale důležité počítačové dovednosti nezvládají ani mladí a situace se zhoršuje.