Děti pryč, mládí pryč! Co teď? Jak se vypořádat s novou fází života a naučit se být znovu šťastná

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když jsou děti malé a vy jste v jednom kole, říkáte si, jaké by to bylo krásné, mít čas jen sama pro sebe. A ani se nenadějete a je to tu. Odrostlé děti vaše péče už spíš obtěžuje, manžel si našel vlastní koníčky a vy najednou sedíte v prázdném bytě a říkáte si: A co teď? Jak vlastně budu žít dál?

Trápí vás představa, že váš hlavní úkol vychovat děti skončil a najednou zůstanete s manželem jen sami dva? Okamžik pravdy, který mnohdy napoví, jak na tom vaše manželství vlastně je, láká i děsí zároveň. Umíte být ještě spolu i bez starostí kolem dětí? „Tato fáze života bývá připomínkou vlastního stárnutí, signalizuje ztrátu jistot i vlastní potřebnosti,“ vyjmenovává koučka Jitka Ševčíková pocity, se kterými se musí každá matka dříve či později vyrovnat.

„Nazvala bych tuto životní etapu fází prázdného hnízda, protože „syndrom prázdného hnízda“ zavání jakousi patologií, která by se měla léčit,“ říká Ševčíková. „Zatímco fáze je v pořádku, vždyť k tomu, aby se osamostatnily, výchovou dětí směřujeme,“ dodává koučka. S tím, že náročné vztahové období může být o to těžší, že každý z partnerů může procházet svou vlastní osobní vývojovou krizí.

Fáze prázdného hnízda ale netrápí jen ženy, což je dobré si připomenout. „Co s životem, když už se rodičovská role naplnila, řeší i mnoho mužů,“ připomíná Jitka Ševčíková. Jedná se o období vývoje rodiny, které zákonitě dříve nebo později nastane, a je dobré k němu takto přistupovat. Nelpět či nesmutnit po tom, co už pominulo, ale hledět s optimismem na to, co přichází.

Najít nový smysl života ale není vždy snadné. Jak však koučka připomíná, úkol zní jasně. „Naučit se znovu žít ve dvojici, najít si nové naplnění, začít konečně cestovat nebo se věnovat tomu, co si už dlouho žádá vaši pozornost (tělo, zdraví),“ vyjmenovává Ševčíková. Mnohé ženy to mají o to těžší, že dost možná už vyhořely, prošly krizí vztahu či se naopak odhodlaly nefunkční vztah opustit. Některé mění profesi a vědí, že je to asi naposledy, nebo jsou samy, ale nechtějí být osamělé.

„Pan profesor Zdeněk Matějček považoval období po odchodu dětí z rodiny a způsob vyrovnávání se s ním za vyvrcholení celého pojetí manželství,“ připomíná Ševčíková. A nabídl partnerům prožívajícím tuto životní etapu otázky, které je mohou inspirovat k zamyšlení nad jejich vztahem a možnými změnami v něm:

• Kolik času společně trávíme? Čím naplníme společný čas?

• O čem spolu mluvíme? O čem spolu naopak nemluvíme?

• Co uděláme, když si v něčem neporozumíme? Jak se hádáme a jak usmiřujeme?

• Co máme teď společného, co chceme aktuálně budovat?

Další podobné otázky si žena může klást i v době, kdy je „hnízdo“ ještě plné, ale čas osamostatnění obou generací se blíží.

• Jaké krize jsme společně přestáli? A jak se nám to podařilo? Co k tomu přispělo? Co se mi u toho osvědčilo?

• Co jsme vždy chtěli dělat a stále to odsouvali?

• Jakých je pět největších kladů této situace?

Už jen hledání těchto odpovědí vás může nasměrovat na správnou cestu, co dál se svým životem.

Když dospělé dítě opustí domov, bolí to… Nečekejte, až zavolá, ozvěte se první. Nepřerušte kontakt!