Menstruace včera a dnes. Jaké pomůcky ženy dřív používaly? Smotek v pochvě, zvířecí kůži, speciální košili nebo nic

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Půjdu ze záchodu před tebou a ty mě zkontroluješ, jestli je všechno v pořádku,“ vzpomíná na častou větu ze základních škol sedmdesátých a osmdesátých let Romana. Obří buničité vložky, které se tehdy používaly, byly černou můrou žen a dívek. Byly neforemné, škrábaly a v kalhotkách si tančily, jak se jim zachtělo.

Ve starověkém Egyptě ženy v době mensesu používaly trávu, papyrus nebo zvířecí kůži. Jako nejvhodnější menstruační pomůcka se postupně ujal kusy látky, byl jakýmsi předchůdcem menstruačních vložek. Movitější a šikovnější ženy si vyráběly z kavkazské vlny předchůdce dnešních tamponů. Malé smotky si vkládaly do pochvy. Chudé ženy však tyto vymoženosti neznaly a krvácely na kus hadru přichyceného mezi nohama nebo nechávaly krev volně odtékat pod dlouhou sukní.

První látkové hygienické pomůcky se objevily v 17. století. Ženy tehdy nenosily spodní kalhotky, a tak během menstruace používaly speciální menstruační košili. „Byla s cípy na zavazování v oblasti mezi nohama,“ říká učitelka dějepisu Dana Slavíčková a dodává, že od roku 1850, kdy byl vynalezen spínací špendlík, košili spínaly jím.

V roce 1884 vytvořil německý porodník Franz Credé první menstruační vložku na světě. Od této doby je začaly ženy v období menstruace používat. Vedle textilií si vkládaly mezi nohy také vložky ze savých materiálů, které byly obdobou dnešního papíru.

Menstruační kalíšky, které jsou v poslední době stále oblíbenější, nejsou až takovou novinkou, jak by se mohlo zdát. První nádobka byla patentována už v roce 1860. O kalíšku se však nedalo příliš hovořit. Byl to spíš jakýsi menstruační sáček a nosil se připevněný k pasu. Až kalíšky vyrobené v roce 1903 se přiblížily těm dnešním.

Vložky na začátku dvacátého století byly ze savých materiálů a připomínaly spíš pásy cudnosti. „Na tělo se připevňovaly různými hadičkami a pásy. Nejoblíbenější variantou pak byla vložka připevněná látkovým pásem kolem boků, na který si žena přivázala další pás umístěný mezi nohama. Tak vznikly jakési plenkové kalhotky,“ vysvětluje Slavíčková. Od roku 1930 pak ženy nosily textilní vložky s páskem na knoflík, které se po použití praly. V té době se už objevují také první vatové tampony, které však byly poměrně nepraktické. „Lépe se zaváděly, než se vyndaly, protože se snadno trhaly,“ upřesňuje dějepisářka.

V roce 1950 už používaly vložky všechny ženy. Protože ale snadno propustily krev, nosily se ve speciálních, igelitem chráněných kalhotkách. V 60. letech pak přišel velký pokrok ve formě jednorázových vložek, které byly vybaveny neklouzavým gumovým páskem. V bývalém Československu se však jednalo o nedostatkové zboží, a tak nosila většina žen vložky vyrobené z buničiny, přivázané na šňůrky, které byly navázané na obinadlo kolem pasu.

Tampony z mořské houby stačí zavést do pochvy a při úplném nasátí vyndat, promýt proudem vody, vyždímat a opět použít. Jeden tampon má životnost až 6 měsíců. Dalším ekologickým řešením dámské hygieny jsou pratelné vložky. Vyrábějí se z biobavlny. Ženy si mohou samy nastavit jejich tloušťku. A v oblibě jsou i speciální menstruační kalhotky.

Od 90. let se vyrábí vložky z pulpu, jedná se o rozmělněný papír. V současné době se navíc do vložek přidávají různé savé, parfémované gely. Do módy se opět vrátil menstruační kalíšek, který sbírá menstruační krev a do pochvy se zavádí podobně jako tampon. Je vyroben z antialergenního silikonu a po vyvaření ho lze znovu použít.