Článek
Vědci se musejí něčím živit, a tak se chytré mozky ve Velké Británii věnují zkoumání špatné pověsti pondělí už přes sto let. Taková firma Flomax Relief, která vyrábí léky, a tudíž si mapuje terén, například zjistila, že si průměrný Brit stěžuje, že toho má v práci nad hlavu, je unavený a nespravedlivě ohodnocený, každý den v průměru 22 minut, ovšem v pondělí na totéž nadává o 12 minut déle.
Jasně, stále je dost těch, koho naopak děsí pátky. Workoholici. Lidé, které o víkendech deptá pocit osamělosti a z nějakého důvodu si pro ně nedokážou vymyslet smysluplný program. Unavení, skeptičtí morousové à la slavný americký spisovatel Stephen King, který už před padesáti lety značně expresivně prohlásil, že „život je jako páteční díl televizního seriálu. Dá vám iluzi, že všechno spěje ke konci, a potom v pondělí začnou stejné sračky“. Přesto je nadšených „propondělníků“ mnohem méně než těch ostatních. A speciální sortu tvoří propondělnice.
Propondělnice
Většinou jde o uhoněné matky, které to sice říkaly vždycky, ale po covidovém lockdownu věta „jdu si do práce odpočinout“ rezonuje ve společnosti úplně jinak než před ním. Covid byl pakárna, ale jedno se mu upřít nedá. Konečně se díky němu o některých věcech začalo mluvit nahlas. Lockdown upoutal rodiny na týdny a měsíce v domácím mikrosvětě bez úniku.
Mnozí rodiče (častěji muži) tak poprvé zažili šok z toho, že být od rána do večera s dětmi, které se navíc bojí, nudí, nebo obojí, není zrovna relaxační pobyt. Že to dokonce psychicky vyčerpává víc než vést ve firmě tým třiceti dospělých nebo mít čtvrtletní uzávěrku. Nemálo rodičů (opět převládali muži) tak mizelo – pokud to firma umožňovala – z domova do zaměstnání, i když to nebylo nutné. A černého Petra, tedy spíše černou Petru, pak držel ten, kdo doma s dětmi a s vlastní prací zůstat prostě musel. Je to už tři roky, ale pondělky to v očích mnohých rehabilitovalo navždy.
Ženské prací trauma
V pondělí prý nejvíc sebevražd páchají muži – údajně kolem druhé hodiny odpolední. Alespoň to tvrdí statistika pražské záchranné služby. Nejčastěji se jedná o jedince ve věkové skupině 41 až 65 let. Jelikož jsou na pondělky ve firmách směřovány různé smysluplné i nesmyslné pracovní porady, člověku okamžitě naskakují různé asociace.
Ženy prý mají zase „v genech“ osypávat se z druhé půlky týdne. Ve středu, ve čtvrtek nebo v pátek se totiž řešilo špinavé prádlo. Takzvané „waschtagy“ neměly s dnešním ládováním automatické pračky společného vůbec nic. Šlo o pekelnou a nevděčnou fyzickou dřinu, která zabrala celý den, a nikdo, koho se přímo netýkala, si jí nevážil.
Pondělí bylo v tomto případě mimo hru. Jak se týden po neděli pomalu rozjížděl, pral by jen blázen. Praní v úterý prý nosilo smůlu a v sobotu zase vnášelo do domovů chudobu a nouzi. No a neděli určil pánbůh k rozjímání a odpočinku … Tudíž na velké prádlo zbývala ta proklatá středa, čtvrtek anebo pátek. Takže, dámy, až si budete v těchto dnech připadat, jako by vás přejel parní válec, tak vás doběhla historická paměť. Zlaté pondělí!
Jak uniknout ze spárů pondělka
Na závěr tradičně několik citátů, protože proč vymýšlet vymyšlené… „Když jste mladí a zdraví, můžete si v pondělí naplánovat sebevraždu a ve středu se už zase smát.“ Tak pravila Marilyn Monroe a měla recht. Ne nadarmo se říká, že dno je nejlepší místo k odrazu, a když něco začne na levačku, může se to už jedině vylepšovat.
Plus je tu ještě jedna vykutálená únikovka českého spisovatele Zdeňka Hanky: „Řekněte si, že jde v týdnu po sobě pět pondělků. O to víc se budete těšit z víkendu, který přijde rovnou po pondělí.“ Takže hlavu vzhůru, týden začíná, a ať stojí za to!
