Milovala židovského hudebníka, provdala se za nacistu. Kdo byla tajemná spisovatelka Olga Barényi

Příběhem Olgy Barényi otevíráme seriál o českých a zahraničních spisovatelkách 20. století, o nichž se v hodinách literatury z různých důvodů mlčí. V Olžině případě je to zčásti i proto, že její dílo a život jsou kontroverzní.

Olga Barényi se narodila jako Aloisie Voznicová v roce 1905 v Kroměříži a za svůj život vystřídala řadu povolání i pseudonymů. Studovala učitelství, ale později se přihlásila na konzervatoř – nejdříve v Brně a pak v Praze. Do třídy chodila s herečkami Lolou Skrbkovou nebo Světlou Svozilovou známou z filmů pro pamětníky. Během studentských let Olga hrávala v avantgardních inscenacích Divadla mladých, z něhož později vyrostlo Osvobozené divadlo. Jak ve svém deníku poznamenala Olžina kolegyně herečka Jarmila Horáková, za účinkování ve studentských provokativních hrách „hrozil vyhazov“, a tak nebylo výjimkou, že se mladí kryli pseudonymy. Z Aloisie se proto brzy stala Luisa a později Olga.

Mladá herečka si zahrála například v úspěšné inscenaci Když ženy něco slaví, kterou režíroval Jiří Frejka. Hra otevírala v té době tabuizovaná témata – například homosexualitu nebo nevěru – a strefovala se do pokrytecké měšťácké společnosti. Spolu s Olgou na prknech provokovali i další talentovaní herci – třeba zmíněná Jarmila Horáková nebo Stanislav Neumann. Vedle nich vynikli i literární kritik Karel Teige anebo básník Vítězslav Nezval. Bylo to jedno z posledních představeních, které Olga (tehdy pod pseudonymem Olga Bělská) odehrála v Praze.

Posléze získala angažmá v Bratislavě, kde se provdala za architekta a výtvarníka Ferencze Halvaxe. Krátce poté sice požádala o rozvod, ale řízení se protáhlo až do roku 1933. Mezitím se Olga pokusila o první sebevraždu a začala pracovat pro československou rozvědku, která ji vyslala do Vídně. Tam se zapletla s rakouským důstojníkem, od něhož měla získávat informace, ale odhalili ji. Zřejmě kvůli náročnému vyšetřování se pokusila o druhou sebevraždu. Potřetí se o život chtěla připravit už zpátky v Československu. Hospitalizovali ji na psychiatrii, propustili ji ze zpravodajské služby a nějaký čas strávila se svým otcem v Kroměříži. Matku v té době již neměla, zemřela, když Olze bylo dvanáct, a protože otec tehdy bojoval v první světové válce, dívka skončila v sirotčinci. I to se pravděpodobně promítlo do její osobnosti a mohlo způsobit psychické potíže, s nimiž se potýkala.

Olga to neměla jednoduché ani se svými partnery. Její velkou láskou se stal muzikant židovského původu Ludvík Vogel, s nímž se ve třicátých letech přestěhovala do Prahy. On koncertoval, ona se pokoušela znovu hrát. Umělecká domácnost ale byla chudá – sice se milovali, ale živořili. Po sedmi letech vztahu, v roce 1938, se Olga přestěhovala k českému Němci Antonu Gerstbergerovi, za kterého se později provdala. V této době začala publikovat své první povídky.

Ani vztah s Antonem nebyl bez komplikací. Stal se členem NSDAP a chvíli bojoval na straně Němců. Válečné zranění ho ale přivedlo zpět do Prahy. Nacisté se mu za jeho služby odvděčili – Anton arizoval židovský obchod s kožešinami, kam Olga chodívala prodávat, a mezitím psala své romány a později i divadelní hry. V té době byl její bývalý přítel Ludvík Vogel deportován do Terezína a odtud do koncentračního tábora Riga, kde jeho stopa končí. Domů se už nikdy nevrátil.

Svůj první román Janka Olga Barényi vydala v roce 1941 a doslov jí napsal její manžel Anton. Zhruba v této době začala šířit legendu o svém maďarsko-německém původu – o důvodech a motivacích se můžeme jen dohadovat.

Následovala další díla. Spisovatelka se během okupace vrátila do dvacátých let, do doby svého mládí, a zdramatizovala příběh herecké kolegyně Jarmily Horákové. Současně o ní publikovala novelu Šťastná Jarinka. Zajímavé je, že v novele a ve svých článcích, které později publikovala, tvrdila, že Jarmilu Horákovou neznala. „Neznala jsem tu svou kouzelnou Jarmilu. Nic jsem o ní nevěděla,“ napsala v Českém deníku. Přitom existuje fotografie z představení Když ženy něco slaví, kde stojí po boku předčasně zesnulé herečky. (Jarmila Horáková zemřela v nedožitých čtyřiadvaceti letech.) Proč spisovatelka mlžila? Opět se můžeme jen domnívat - její avantgardní minulost pravděpodobně nešla dohromady s vybájeným původem a současně bylo během německé okupace zapovězené jakékoli avantgardní umění.

Nicméně, obě díla – novela Šťastná Jarinka i divadelní hra Herečka, v níž si zahrála hlavní roli Zorka Janů – jsou povedená. Dobové kritiky byly k Olžině psaní vstřícné. Psala svěžím jednoduchým jazykem. Nechyběl jí nadhled ani sebeironie a sebekritičnost, zvlášť když ji v některém z časopisů požádali, aby čtenáře nechala nahlédnout pod pokličku svého psaní. „Nemohu tvrdit, že jsem byla v nakladatelství přijata s jásotem. Dnes chápu proč. Objeví se nějaká Olga Barényiová, napsala pár povídek a vrhne se na román. Nedrží se ustálené formy, zavrhne realismus, nepopisuje, že dům má zdi, dveře, okna, střechu a komín. Zajímá ji pouze psychologie postav.“

Je to, myslím, právě psychologie postav, co dělá dílo Olgy Barényi zajímavé a ve své době neotřelé. Svoji hereckou kolegyni Jarmilu Horákovou vykreslila jako citlivou, talentovanou, nadšenou a zároveň vždy trochu nešťastnou dívku, která touží stát na prknech Národního divadla a pro svůj sen obětuje všechno – lásku, a nakonec i život.

Dobře našlápnutou kariéru spisovatelky narušil konec války. Po osvobození Prahy byla Olga se svým manželem Antonem zatčena pro podezření z kolaborace. Kdosi se za ni postavil a po dvou dnech byla propuštěna. Po několika měsících intervencí se na svobodu dostal i její manžel. V únoru 1946 pak mohli vycestovat do Rakouska. Několik let žili Gerstbergerovi ve Vídni a v roce 1951 se přestěhovali do Německa.

Olga Barényi zemřela v roce 1978 v Mnichově. Za komunistického režimu byla její díla v Československu označena za „protektorátní brak“ a vyřazena z veřejných knihoven. Pravděpodobně i proto, že ve svém posledním velkém románu – Pražský tanec smrti – kriticky hodnotí květnové dny roku 1945 a vypořádá se s nenávistí, pomstychtivostí a vražedným běsněním, jehož se sama málem stala obětí.

Zlatá labuť: Nový seriál, který zachycuje svět na přelomu 30. a 40 let