Jednou budem dál a Petr Pavel. Pamatujete si další ikonické písně spojené s politikou či protesty?

Byly to flanelové košile, kočka Micka, ale také píseň Jednou budem dál. Věci, které už nově zvolenému prezidentu Petru Pavlovi nikdo neodpáře a které mu trochu dopomohly k vítězství. Ne že by hudba dokázala rozhodnout volby, svrhnout režimy či vyhrávat kruté války. Ale rozhodně toho umí dost: třeba tmelit, burcovat, dodat naději a chuť něco změnit. Už husité pravidelně před bitvou hromadně zpívali Ktož jsú boží bojovníci – bojová píseň je nabudila, dodala jim pocit sounáležitosti, navíc zastrašila protivníka.

Znáte další české písně, které reflektují určitou politicky či společensky vypjatou dobu a navždy zůstanou jejím symbolem?

Těžko říct, jestli to bylo od počátku v plánu, nebo to zkrátka vyplynulo. Píseň Jednou budem dál je song skupiny Spirituál kvintet z roku 1971 a pochází z USA (původní název je We Shall Overcome), kde je pokládána za jeden z nejslavnějších protestsongů. V originále si tuhle píseň společně zazpívali například i prezidenti Václav Havel a George Bush St. v roce 1990 na Václavském náměstí.

Píseň symbolizuje naději a víru, že jednou (snad brzy) bude lépe. A protože to je poselství, které se snažil vysílat i Petr Pavel, je pochopitelné, že tahle píseň byla trefou do černého. Zpívala se během kampaně na mnoha českých náměstích, nejsilnější to bylo asi v Brně, kde ji notovaly tisíce lidí a náměstí zaplnily i jejich rozsvícené mobily. A píseň zazpíval i Ondřej Ruml v generálově volebním štábu, poté co bylo jasné, že vyhrál!

Jestli má sametová revoluce nějakou hymnu, je to rozhodně píseň Modlitba pro Martu. Vznikla v roce 1968 a díky nadčasovému textu se stala protestem proti okupaci Československa sovětskými vojsky. Režim tehdy velice populární zpěvačku umlčel a tvrdě ji postihoval. A když se v roce 1989 zapojila do protestů a do boje za svobodu, zcela přirozeně ožil i tento song. Marta Kubišová „svou modlitbu“ zazpívala zcela neplánovaně 21. listopadu 1989 po české hymně z balkonu budovy Melantrichu na pražském Václavském náměstí – a od té doby je tento hit symbolem tehdejších změn.

I folkový hudebník Jaroslav Hutka byl totalitním režimem utlačován – 11 let strávil v nucené emigraci. V roce 1989 se okamžitě vrátil a i on se stal jedním z představitelů společenských změn. Vystupoval na manifestacích Občanského fóra a nejčastěji hrál dvě písně: Havlíčku, Havle (složil ji v roce 1977, kdy byl Václav Havel zatčen) a Náměšť. Ta vznikla v roce 1973 jako hymna festivalu, který se měl konat v Náměšti na Hané, ale kvůli zásahu StB z něj sešlo. Během převratu v roce 1989 ji ale zpíval tak často, že si možná i nezarytější zastánci totalitního režimu broukali slavný text „Krásný je vzduch, krásnější je moře…“.

„Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavřel jsi vrátka?“ Přinejmenším refrén slavné písně Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka zná asi každý. Zpěvák ji napsal v roce 1969 a šlo o jasnou reakci na invazi armád Varšavské smlouvy rok předtím. Píseň odsuzuje totalitu, okupaci a útlak v jakékoli podobně. I tenhle song zněl velmi často a silný je stále… A nic na tom nemění ani fakt, že jeho autor si svobodu užil jen pár let – Karel Kryl zemřel v roce 1994.

Tohle je nejstarší píseň z našeho výběru: v roce 1927 ji složil Jaromír Vejvoda na Zbraslavi. Jeho polka měla tak chytlavou melodii a rytmus, že zlidověla v mnoha zemích (má více než 30 cizojazyčných verzí), a jen málokdo tam ví, že je původem česká. Zpíval ji například i Frank Sinatra nebo Luciano Pavarotti. Každopádně se stala jakousi hymnou druhé světové války a americký generál Dwight Eisenhower prý řekl, že píseň pomohla Spojencům přežít a vyhrát válku. Paradoxní je, že si ji zpívali i poražení Němci.

Slavný song vyšel v roce 2011 na albu Racek a z rádia tehdy zněl opravdu často a tento refrén znala tehdy skoro celá republika: „Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid? Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit? Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v p*deli. Za co, Pane Bože, za co? Omluv mě, že jsem tak smělý.“ V případě Tomáše Kluse samozřejmě nešlo ani o válku či boj proti totalitě, ale o jakousi celkovou rozladěnost z vývoje politické situace u nás. Píseň ovšem nekritizuje jen politiky, ale i lidi, kteří – místo aby šli k volbám – jen brblají v hospodě.

Svou oblíbenou písničku měl i první československý prezident. Ale ještě radši měl určitě svou ženu. Lásky, které měnily svět: Tomáš a Charlotte Garrigue Masaryk