Střípky ze zákulisí nové Zlatovlásky: Princeznu museli odbarvit a Jiřík dostal mořskou nemoc

Královský panoš Jiřík ochutná sousto z kouzelného hada a začne rozumět řeči zvířat. Poruší tím ale příkaz svého krále, a tak jej čeká trest smrti. Anebo nejistá a nebezpečná cesta za Zlatovláskou… Děj klasické pohádky podle Karla Jaromíra Erbena je známý asi každému a nové zpracování si už vlastně dávno zasloužila.

Srovnávat budou asi všichni, ono ale vlastně není co. Zatímco původní televizní zpracování Zlatovlásky je v podstatě muzikál, nové pojetí tvůrci označují spíš za rytířskou baladu. Nešetřilo se na výpravě, točilo se v krásných lokacích, například v Jeseníkách či na Slovensku, na hradě Sovinec či zámku Lednice, ale také na Sicílii. A nouze není o rytířské souboje ani dobrodružné chvíle plné napětí… Zkrátka filmová pohádka, jak má být.

Nové zpracování Zlatovlásky staví na scénáři zkušené Lucie Konášové – je autorkou například populární pohádky Anděl Páně. Rozhodla se příběh obohatit o nové postavy. A tak Jiřík dostal nejen přítele a spoluputovníka Štěpána (Marek Lambora), ale také psíka Štístka, který svou roztomilostí i mluvou občas připomene oblíbeného oslíka ze Shreka.

Obsadit znovu Petra Štěpánka byl od tvůrců dobrý tah, většina diváků má právě tento pohádkový příběh s jeho jménem pevně spojený. „Měl jsem obrovskou radost, že pan Štěpánek roli přijal,“ svěřuje se režisér filmu Jan Těšitel.

A co na nabídku hrát znovu ve Zlatovlásce říká sám herec? „V prvním okamžiku jsem se začal smát, protože mi hlavou proběhlo všechno, co se odehrálo před více než padesáti dvěma lety. Pak jsem si zkusil přečíst scénář a on byl moc hezký, protože má atributy laskavosti a pěkné atmosféry. A řekl jsem si: Proč do toho nejít?“ vzpomíná Petr Štěpánek.

Zároveň dodává, že nový příběh je úplně jiný, takže srovnání jeho postavy se skvělým Ladislavem Peškem v roli krále v původní verzi se neobává. „Není to tak, že bychom tu pohádku kopírovali. Název je stejný, ale nevstupuji podruhé do stejné řeky, já jsem na úplně jiném břehu,“ usmívá se Petr Štěpánek, který se během natáčení zamiloval do režisérky Vlasty Janečkové a v roce 1973 se vzali.

Při výběru ústřední dvojice vsadil režisér Jan Těšitel na neokoukané tváře – Tomáš Weber v roli Jiříka působí jako vzor všech ctností. Rytíř, pro kterého je dané slovo víc než vlastní život. A jak mladý herec přiznává, zkušený kolega Petr Štěpánek mu dal jen jedinou radu: aby hrál svou postavu po svém.

A to se také snažil představitel Jiříka dodržet: „Pro mě bylo složité ztvárnit tuhle roli tak, aby to byl fakt velký dobrák a přímý člověk, ale zároveň zajímavá postava pro diváka.“ A jaký nejtěžší moment při natáčení zažil? „To byly asi chvíle strávené na moři v loďce. Když jste navlečení do několika vrstev kostýmu, venku je 35 stupňů a do toho dostanete mořskou nemoc, tak to se hned celé natáčení trochu zkomplikuje,“ směje se Tomáš Weber.

Do role krásné a křehké Zlatovlásky, která si ovšem také umí dupnout, byla vybrána Jasmína Houf, jejíž dědeček byl výtvarníkem původní pohádky. „Viděla jsem ji snad stokrát, je to taková moje srdcová záležitost,“ svěřila se mladá herečka. Kvůli roli jí museli odbarvit vlasy. Její přirozená barva je světle hnědá, takže bylo nutné i během natáčení stále ošetřovat odrosty, aby byl dojem ze zlatých kadeří vždy dokonalý.

Složitější to bylo také s kostýmy z dílny Heleny Tavelové, které jsou velmi povedené a filmu opravdu sluší. „Korzet vám dodá jistou důstojnost, ale točilo se jednou ve velké zimě, pak zase ve velkém vedru na Sicílii a pořád ve stejném oblečení,“ popisuje kostýmní návrhářka drobné strasti, které vznik pohádky doprovázely.

Jedno se nové Zlatovlásce nedá upřít. V záplavě moderních pohádek určitě patří k tomu lepšímu, co u nás bylo v posledních letech natočeno. Příběh se drží osvědčeného schématu, příjemně plyne, sem tam i mile překvapí akční i romanticky zasněnou scénou či špetkou humoru. Herecky určitě nepatří k nejsilnějším zážitkům, ale navozuje milou, příjemnou atmosféru a rozhodně se tu najde i pár námětů k zamyšlení.

Jak připomíná představitel Jiříka Tomáš Weber, v pohádce se otevírají témata, která jsou stále aktuální: „Lidská integrita, schopnost dodržet slovo, zrada, láska i empatie ke světu. Myslím, že jde o moc hezký filmový zážitek.“ A my dodáváme, že ambice tvůrců natočit milý rodinný film, který nenudí, byly vcelku naplněny.

Nejlepší vánoční pohádky posledních 20 let: Souhlasíte s vítězem, nebo máte jiného favorita?