Článek
Český lev pro nejlepší celovečerní hraný film roku 2022 byl udělen. Získal ho historický velkofilm Il Boemo, který vás zavede do slunné Itálie. Tady se odehrává skutečný příběh českého hudebního skladatele 18. století Josefa Myslivečka, kterého ztvárnil Vojtěch Dyk.
Jaké filmy vyhrály minulé ročníky? Komedie ani romantické snímky to moc nebyly. Vítězné snímky se do zlatého fondu české kinematografie zapsaly především skvělým zpracováním historických událostí, přenesením příběhu významné osobnosti na filmové plátno nebo vykreslením životních křižovatek, každodenních dilemat i vážných traumat. Pravda je, že máme být na co pyšní. Čeští filmaři umějí!
Il Boemo (2022)
Režie: Petr Václav
Životopisný film s nákladnou výpravou zabodoval! Získal šest Českých lvů a jeden putoval také k režisérovi filmu Petru Václavovi, který zároveň psal i scénář. Nominován na nejlepšího herce v hlavní roli byl Vojtěch Dyk, který ztvárnil roli Josefa Myslivečka. Ten se vzepře vůli své rodiny a vydá se do Benátek, aby se stal operním skladatelem. A povede se mu to - dokonce je vzorem pro mladého Mozarta. V čem se mu ale příliš nedaří, je láska. Nešťastně zamilovaný skladatel dostane syfilis a zohavenou tvář musí schovávat pod maskou… Kvůli větší autenticitě se herci museli naučit své role v italštině.
Zátopek (2021)
Režie: David Ondříček
Emil Zátopek je a navždy bude legenda nejen pro sportovní fanoušky. A Davidu Ondříčkovi se podařilo jeho osud a příběh vykreslit dokonale: Povedl se mu film se světovými parametry, který si zároveň podle odborníků ponechal český charakter. Obrovskou přidanou hodnotou jsou vedle skvělé režie a výborného scénáře i herecké výkony představitelů manželů Zátopkových – Václava Neužila a Marthy Issové, kteří kvůli rolím tvrdě dřeli, aby byli coby světově úspěšní sportovci autentičtí.
Šarlatán (2020)
Režie: Agnieszka Holland
Slavná polská režisérka Agnieszka Holland potvrdila své tvůrčí kvality – po Hořícím keři je to její druhý snímek, který získal Českého lva za film roku. V Šarlatánovi se věnuje osudu a životnímu příběhu lidového léčitele Jana Mikoláška. Scenárista Marek Epstein se nesnažil o stoprocentní historickou věrnost, ale poměrně dost fabuloval. Výjimečného muže s léčitelskými schopnostmi skvěle ztvárnil Ivan Trojan a po filmařské stránce nelze snímku nic vytknout, je to velká podívaná. I když podle některých kritiků drama divákům nedovolilo si „šarlatána“ úplně zamilovat, protože tam chybějí emoce.
Nabarvené ptáče (2019)
Režie: Václav Marhoul
Film, který Českou republiku reprezentoval i na festivalu v Benátkách a u diváků vzbuzoval rozporuplné emoce, se stal kulturní událostí roku. Po všech stránkách je skvělý – před režií Václava Marhoula, kamerou i hereckými výkony nezbývá než smeknout. Příběh malého chlapce, kterého chtěli rodiče uchránit před masovým vyhlazováním Židů a který se protlouká světem docela sám a bojuje o přežití, to rozhodně není něco, co si pustíte v sobotu večer k popcornu. Je to snímek náročný, ale je to filmový poklad.
Všechno bude (2018)
Režie: Olmo Omerzu
Žánr road movie je oblíbený u nás i ve světě. Jenže jen málokdy příběh poklidně plyne a postavy si užívají cestu samotnou… A ani v tomto dramatu se nedočkáte pohody. Hlavní hrdinové jsou mladí kluci, kteří se vydají za dobrodružstvím v kradeném autě a cestou přiberou zajímavou stopařku. Výkony herců, především představitelů Máry a Heduše, jsou spolu s vynalézavým vypravěčským stylem, který nabízí slovinský režisér Olmo Omerzu, to, co z filmu dělá opravdu skvělý divácký zážitek.
Bába z ledu (2017)
Režie: Bohdan Sláma
Až dosud se osamělá vdova Hana – skvělá Zuzana Kronerová – starala jen o pohodlí svých dvou synů a jejich rodin. A oni to považovali za samozřejmé. Když se ale seznámí se zajímavým Broňou a jeho přáteli otužilci, zjišťuje, že ještě má co prožít a nemusí se jen obětovat. A na povrch začnou vyplouvat kostlivci – objevují se mezigenerační střety. Film Bohdana Slámy ukazuje krásu toho, když se v šedesáti znovu nadechnete a najdete lásku i nový koníček, ale také to, že rodinu si nevybíráte a někdy se jeden sobotní oběd může zdát k nepřežití.
Masaryk (2016)
Režie: Julius Ševčík
Jan Masaryk je výrazná historická postava a kolem jeho smrti v březnu 1948 zůstanou pravděpodobně navždy otazníky. Hýbal dějinami, ale zároveň ho trápili vlastní démoni. A Karel Roden ho ztvárnil tak, jak to umí jen on, tedy mistrně. Snímek Julia Ševčíka je oceňovaná filmařina, ale podle některých kritiků vzbuzuje – stejně jako hlavní postava – hodně pochybností, protože nepřináší vyloženě zajímavý ani nový pohled. Ale to možná není nutné, diváci – zvlášť pokud nejsou odborníky na první polovinu 20. století – si z filmu odnesou velký zážitek.
Kobry a užovky (2015)
Režie: Jan Prušinovský
Každý zvlášť jsou skvělí, a když hrají spolu, je to koncert. Bratři Hádkové představují filmové bratry Kobru a Užovku. Ani jeden nemá život pevně v rukách, spíš právě naopak. Když dostane starší Užovka šanci konečně žít lépe, ví, že tentokrát to nesmí pokazit. Jenže průšvihář, feťák a zloděj Kobra se zdá být překážkou. Silný příběh, který rozhodně zanechá „dojem“, natočil Jan Prušinovský. Autor takových pecek, jako je Okresní přebor, Most! či Čtvrtá hvězda, ukázal, že umí nejen komedie a seriály, ale i sociální dramata.
Cesta ven (2014)
Režie: Petr Václav
Snímek, který byl promítán mezi nezávislými filmy na festivalu v Cannes. Přiměje vás přemýšlet, zda se narodit nebo se stát outsiderem je „konečná“, anebo to lze změnit. Hlavní hrdinka, Romka Žaneta, se rozhodla, že zlomí všechny předsudky, které společnost vůči její komunitě má, ale přitom se rozhodně nechce odpoutat od svých lidí. Má šanci prorazit zeď? Petr Václav dokázal obsadit naprosto přesně všechny postavy, hlavní hrdince fandíte od první chvíle, je to napínavé a emotivní.
Hořící keř (2013)
Režie: Agnieszka Holland
Mnohými je film Hořící keř, který vznikl jako třídílná série pro HBO, považován za unikátní historické drama, které nemá v české kinematografii velkou konkurenci. Smrt Jana Palacha a události, které následovaly, scenáristicky zpracoval Štěpán Hulík a režie se ujala zkušená Agnieszka Holland. Podařilo se jim historii zpracovat věrně, patosu je tak akorát, kolik si národní hrdina zaslouží. Skvělé obsazení hlavních rolí je pak třešničkou na dortu.