Chci dítě, ale partner(ka) o tom nechce ani slyšet! Co se dá dělat? Možnosti jsou jen dvě…

Sladěnost názorů na tak zásadní rozhodnutí, jako je rodičovství, by měla být samozřejmá. Jenže nejsme stroje. Jednou má žena pocit, že už by měl mít prvorozenec sourozence, aby k sobě měly děti blízko, ale tatínek dělá, že přišel o sluch. Jindy muž nadšeně prohodí, že by se mu také líbilo pořídit si po dvou chlapečcích do třetice malou princeznu. A ženě se chce omdlít.

Čí názor vyhraje? Kdo se má přizpůsobit přání druhého? Má hlas ženy, která nese veškerou tíhu těhotenství a porodu a pak péče o dítě v prvních pár letech, větší váhu než hlas muže, který rodinu jistí a rodičovství se ho dotýká stejně jako matky? „Taktika nátlaku jedné nebo druhé strany, citové vydírání, odepírání sexu, podrazy tipu tajné vysazení antikoncepce – to je strašlivý zásah do vzájemné důvěry. Všem se vymstí a nejvíc na ně doplatí ono případné dítě,“ varuje psycholožka a terapeutka Anna Novotná.

I podle psycholožky Marty Boučkové je pouze jedna cesta: Dohoda. Co když si ale ten, který dítě nechce, stojí tvrdohlavě na svém? „Dítě by vzniknout nemělo. Nejde o přetahovanou ani dokazování, kdo má ve dvojici silnější slovo. Jde o lidský život a především fatálně nezvratné rozhodnutí ovlivňující navždycky osudy všech aktérů.“

„Moje sestra se provdala za muže, který jí roky tvrdil, že děti nechce. Argumentoval, že měl těžké dětství, otce alkoholika. Bojí se, že si nese jeho alkoholické démony v genech. Budeme si hezky žít jeden pro druhého, hučel do ní,“ popisuje Michaela jeden ne úplně výjimečný příběh. „Pořídili si byt, psa, cestovali a ségra si vsugerovala, že dítě také nechce. Nikdy jsem jí to nevěřila, protože byla jako tetička mých synů naprosto úžasná. S mámou jsme si o jejich rozhodnutí myslely své, ale nechtěly jsme jí strkat nos do soukromí.“

Když bylo Michaelinu švagrovi po padesátce, začal bilancovat, zjistil, že mu v životě něco chybí. Našel si třiatřicetiletou milenku, která hned otěhotněla. „Ségře sdělil, že ví, že je hajzl, ale prostě změnil názor,“ říká Michaela. Dodává, že s nimi pochopitelně nežila, takže toto drama sledovala jako důvěrnice své sestry. Dnes jeho nová žena krmí sociální sítě sladkými rodinnými fotografiemi s roztomilou holčičkou a její sestra navštěvuje psychoterapeuta…

Muži jsou v biologické výhodě – svůj postoj mohou měnit klidně až do smrti. Ženy ne, jejich čas pro rodičovství je vyměřený a je zbytečné nad tím zuřit. „Jsme zvyklí – a někdy i tlačení – do přístupu, že když něco nejde silou, jít na to ještě větší silou. Chceme mít všechno pod kontrolou. Přírodu a její limity jsme ale zatím pořád ještě nepřechytračili. Ženské biologické hodiny se nemění,“ upozorňuje psycholožka Marta Boučková.

Pokud dohoda není možná, dospělý člověk bere ne jako skutečné ne. Žena má pak už jen dvě možnosti. Zvážit si, zda jí dotyčný partner za oběť vzdát se mateřství stojí. „Toto je rozhodování z rodu velké osobní upřímnosti, se kterou vám nikdo nepomůže. Žena by si v takové situaci měla umět nadefinovat, co je její skutečné přání a kdy se přizpůsobuje. Pokud je pro ni dítě zásadní hodnota, měla by ze vztahu odejít, dokud má biologický čas. Je to velmi těžké a kontroverzní rozhodnutí, ale jiné řešení není,“ říká Marta Boučková.

Nebezpečný je i kalkul, kdy žena neprozřetelně věří, že jí to projde. Spoléhá se, že když už bude potomek na cestě, jeho otec časem změkne. „Muž, který je slušný a zodpovědný, dítě na milost vezme a najde si k němu vztah. Ale ženě odpustit nemusí nikdy. Důvěra je nenapravitelně narušena,“ upozorňuje Marta Boučková.

Aby bylo lidem podle odborníků v partnerství dobře, kromě zodpovědnosti a sexu musí fungovat i kamarádství. A buďte kamarád s někým, kdo vás znásilnil. Ano, je to podobná situace, jako když ženu někdo opije, znásilní, počne s ní a pak po ní chce, aby mu opět důvěřovala, dělala jakoby nic a ještě se z dítěte radovala.

Jak obnovit důvěru ve vztahu?