Kdo vynalezl knedlík? Přou se Češi, Němci i Rakušané. Jaká je jeho historie a jak se liší od noku

Tradiční svíčková s knedlíkem nebo vepřo-knedlo-zelo jsou českými národními pokrmy. Češi prostě knedlíky milují. Denně prý sníme zhruba 1,3 milionu plátků knedlíků, což nám vyneslo světové prvenství. Jenže za národní pokrm berou knedlíky také jiné země.

Historie knedlíku v Čechách sahá až do středověku. V té době se však nedělal z mouky, ale lepil se z prosa nebo fazolí. Mouka do kulinářské historie knedlíků zasáhla až v 17. století. Ale zase to nebyl ten klasický knedlík, jaký známe dnes. Tehdy hospodyňky připravovaly slané buchty z mouky, kvasnic a vajec, které zprvu pekly. Později se knedlík začal vařit ve vodě. A prý za ním stojí vojenský kuchař, kterému za války pobořili pec. Měl zadělané těsto na chleba a nevěděl, co s ním. A tak ho napadlo, že udělá bochánky a uvaří je ve vodě. A první vařený knedlík byl na světě. Jako hlavní jídlo se podával přelitý máslem.

Videorecept na typický český knedlík

Kde knedlík vznikl, není jasné mezi odborníky dodnes. Na počátku 19. století se objevuje název knödel, což se do češtiny přeložilo jako knedlík. Knedlíky tak, jak je známe dnes, se poprvé zabydlely na talíři až v polovině 19. století a velmi mnoho jejich variant vymyslely právě české hospodyně. Doložená je však jen jedna varianta. „Jediný kynutý knedlík, který je skutečně doložený, že pochází z Čech, je knedlík karlovarský,“ uvádí ve svých vlastivědných kuchařkách Václav Malovický.

Češi měli vždy rádi omáčky, ke kterým se knedlík hodil, a tak jeho popularita rostla. Houskový knedlík se stal převážně městskou záležitostí. Průlom nastal za dob císaře Františka Josefa I. (1848–1916), kdy jeden z pražských restauratérů vynalezl vepřo-knedlo-zelo. Na národní jídlo ho pak povýšila známá kuchařka Magdalena Dobromila Rettigová. Největší knedlíkový boom v Čechách však přišel až po druhé světové válce. K jeho propagaci přispěly také závodní a školní jídelny z doby socialismu.

Zatímco pro české knedlíky je typický tvar válce, v Rakousku a Německu preferují kulaté knedlíky nebo noky. Každý z nás si určitě vybaví legendární scénu z filmu Pelíšky. Pravý vídeňský knedlík se totiž vaří v ubrousku v páře, zatímco český ve vodě, a proto je ten první oslizlejší. Pro český knedlík propagoval Jan Hus název šiška. Dodnes ho užívají na Moravě. Obrozenec Josef Jungmann si zase všiml, že na Šumavě knedlíkům říkali buchty.

Také bramborový knedlík vznikl vlastně náhodou. Když vojenskému kuchaři scházela mouka, přidal do těsta vařené brambory. Brambor bylo v té době všude dost, a tak se brzy staly bramborové knedlíky výsadou chudých. V Čechách se sypou strouhankou, na Moravě a ve Slezsku osmaženou cibulkou a škvarky, plní se uzeným masem, povidly, švestkami, ale třeba i nastrouhanými jablky s mletými ořechy. Stejně jako houskové knedlíky, tak i bramborové přestaly být postupem času hlavním jídlem a staly se přílohou.

I přestože jsou knedlíky českým národním pokrmem, díru do světa, jako třeba Italové s těstovinami a pizzou, v minulosti neudělaly. „Když turista dostane v restauraci vějíř knedlíků, uprostřed kousek masa s omáčkou, tak neví, že si má dát na vidličku kus knedlíku, na to kus masa a promíchat to v omáčce a pak sníst. To mu nikdo neřekne, a proto turistům knedlík moc nejede,“ vysvětluje kuchař Jiří Rejthar. Cestu do zahraničí si proto české knedlíky hledají díky různým mezinárodním přehlídkám až v posledních letech.

Znáte tradiční česká a staročeská jídla? Třeba vejmrdu? Otestujte se