Káva za totáče: Klasický turek! Někteří z nás ho milují dodnes

Běžné značky jako Illy, Lavazza nebo Segafredo už dnes milovníkům kávy nestačí, ale co bychom za ně dali v minulém století. Předrevoluční výběr tohoto lahodného nápoje byl totiž poměrně žalostný. Na pražení a rozvoz kávy po celém Československu měla až do roku 1990 monopol společnost národního podniku Balírny obchodu, který měl na území bývalého Československa devět závodů. Šest z nich pak upravovalo zelenou kávu ze zahraničí, již dovážel státní podnik Koospol. Pražila se v Praze-Vysočanech, Liberci, Jihlavě, Valašském Meziříčí, Bratislavě, v Popradu a od roku 1972 také v Roudnici nad Labem.

Zákazník měl na výběr kávu ve dvou variantách, a to v mleté a nemleté. Pokud jste si vybrali nemletou variantu kávy Standard, po zaplacení si ji každý v mlýnku, který stál za kasami, sám umlel. U mlýnků se někdy tvořily fronty, protože jejich kapacita – v samoobsluze býval jeden až dva - byla nedostatečná. Ale na vůni mleté kávy v samoobsluhách si pamětníci dobře pamatují, zrovna tak i na její kvalitu, která byla poměrně vysoká.

Mletá káva Speciál byla k mání v černém obalu, na kterém byla vyobrazena kávová zrna. „V té době obsahovala až překvapivě vysoký podíl arabiky a k zákazníkům se dostávala většinou čerstvě upražená,“ vysvětluje baristka Kateřina Petříková. Na trhu měla své místo také tzv. zdravá káva, čekanková náhražka Melta. Protože neobsahovala kofein, stala se součástí snídaní mnohých malých strávníků a k vdolečkům se podávala i ve školních jídelnách. Logo Melty se příliš nezměnilo a v obchodech je k dostání dodnes.

Zatímco dnes nevíte, kterou kavárnu si vybrat, protože jich je nepřeberné množství, za socialismu se chodilo na kávu nejčastěji do cukrárny. „Káva se servírovala v cukrárnách nebo místních hospůdkách v podobě turka a k tomu se podával tradiční větrník nebo špička,“ vzpomíná pamětnice Květa Jirásková. V některých cukrárnách jste ji dostali v šálku, klasikou ale byla broušená sklenice ze silného skla.

Na začátku 20. století vynalezl Luigi Bezzera espresso. Zjistil, že na přípravu výborné kávy je potřeba specifický tlak a teplota. Svůj stroj si nechal patentovat. Patent pak o několik málo let později koupil Desiderio Pavoni a do dvou let začal se sériovou výrobou. Oblíbené espresso se postupně začalo popíjet po celém světě, ale u nás se za minulého režimu servírovalo jen ve vybraných hotelech. „V Praze ho měl v nabídce například hotel Intercontinental, další podniky, kde jste si ho mohli dát, bylo možné spočítat na prstech jedné ruky. V nabídce bylo třeba v karlovarském hotelu Thermal,“ vzpomíná číšnice Dana Malá, která v 80. letech studovala hotelovou školu v Mariánských Lázních.

Pokud jste si chtěli dát rychlou kávu, tak na stojáka v bufetu. Přes ulici se v té době neprodávala. Dnes běžně chodící davy lidí s vlastním termohrnkem nebo kelímkem plným kávy byste v minulém století hledali jen stěží. Kávu do termosek na cesty si začali milovníci kávy připravovat až s příchodem překapávačů na náš trh, které byly počátkem devadesátých let velkým hitem. Fungují na jednoduchém principu – horká voda protéká skrze namletou kávu ve filtru. Do překapávače tedy jednoduše nalijete studenou vodu, která se za pomoci tepelného tělesa uvnitř kávovaru začne ohřívat a přetékat skrze namletou kávu do připravené konvice.

V roce 1702 vznikla v Čechách údajně první kavárna. V Brně ji otevřel pokřtěný Turek Ahmed. V Praze zpřístupnil lidem první kavárnu pod Malostranskou věží syrský přistěhovalec Jiří Deodat v roce 1714. Koncem 19. století už bylo v metropoli 33 velkých a 38 menších kaváren, v Brně pak 30 větších a 63 menších.

30 nejlepších pražských kaváren

První republika v bývalém Československu měla krásné kavárny, ale jejich úroveň postupně upadala. Řada jich zanikla, protože byly považovány za buržoazní přežitek, což nešlo ruku v ruce se socialistickým myšlením. Výlučné postavení mezi kavárnami si ale i v dobách totality zachovala pražská kavárna Slavia, která vznikla v roce 1884. Renesance tradičních kaváren pak přišla až po revoluci, kdy byla velká část z nich, většinou po kompletní rekonstrukci, znovuotevřena. A tak si dnes můžeme vychutnat kávu nejen v moderních podnicích, ale také v překrásných historických interiérech.