Článek
Exposlanec Dominik Feri si ve čtvrtek vyslechl rozsudek soudu a je jasné, že se mu ani zdaleka neulevilo. Soud ho totiž shledal vinným ve všech bodech obžaloby (dvě znásilnění a jeden pokus) a poslal ho do vězení na tři roky nepodmíněně (Feri se na místě odvolal). Čtvrteční rozhodnutí soudu určitě na optimismu nepřidalo ani psychiatru Janu Cimickému.
Ten čelí obvinění ze čtyř znásilnění a 35 případů vydírání a soud s ním se měl konat 7. listopadu. Jan Cimický, který je ale po nedávném předávkování léky stále v nemocnici, požádal prostřednictvím svého právníka o odročení soudu.
Co prožívá Feri a Cimický?
Ať už to dopadne jakkoli, ať je soud shledá vinnými, či ne, na jednom se odborníci shodují. Cimický a Feri, bez ohledu na to, jaká je pravda a jaký bude konečný verdikt soudu, nyní čelí řadě silných negativních emocí, které dokážou zamávat i s těmi nejsilnějšími jedinci.
- Pád z výsluní – Oba byli úspěšní, mediálně známí, ale oba se kvůli svým sexuálním kauzám ocitli během chvilky na samém dnu. „Pro mužské ego je to velká rána, obzvlášť pak u mužů, kteří jsou ve svých oborech úspěšní a na svém postavení dlouho a usilovně pracovali. Ta kauza jim vlastně ze dne na den sebrala jejich postavení, navíc ať už to dopadne jakkoli, získat ho zpět bude těžké,“ říká životní koučka Lenka Procházka.
- Strach – Vinen, nebo nevinen, v momentě, kdy čelíte žalobě a reálné hrozbě odsouzení, je strach přirozený. „Je až paralyzující a snadno může přejít do chronických úzkostných stavů nebo panické ataky. Je to vlastně permanentní stresová situace,“ říká Lenka Procházka.
- Pocity bezmoci – Doposud měli svůj život pevně v rukách, byli svými pány. Jenže najednou o tuhle kontrolu přišli, jejich životy řídí někdo jiný. „Celou situaci nemají pod kontrolou, nemohou s tím nic udělat. V takových bezmocných stavech dochází k psychickým zkratům,“ dodává Lenka Procházka.
Pokus o sebevraždu není až tak překvapivý
Dominik Feri, který skončil v nemocnici loni v květnu s bodnořeznými ranami na zápěstí a břiše, přiznal, že se jednalo o pokus o sebevraždu. Jan Cimický se k tomu, že 21. října skončil po předávkování léky v bezvědomí v nemocnici, zatím nevyjádřil. Samozřejmě se vyrojily zprávy, že i tady šlo o pokus o sebevraždu, obzvlášť, když datum soudu se kvapem blížilo, ale stejně tak to mohla být nešťastná náhoda, o níž se také hovoří.
Každopádně pokus ukončit vlastní život není v takových situacích nijak překvapivý. Podle psychologa a psychoterapeuta Jana Kulhánka si lidé na život sahají, když se ocitnou v nějaké extrémně krizové situaci a jednají impulsivně, tady a teď. Ale také ve chvílích, kdy mají pocit, že se ocitli v bezvýchodné situaci, bilancují a ztrácí naději, že se jejich trápení někdy vyřeší. Což je přesně to, co může Feri a Cimický prožívat. „Obecně platí, že lidé, kteří jsou mediálně známí, čelí mnohem většímu tlaku, protože jejich situace se veřejně probírá, a když z tohoto veřejného zájmu nevychází úplně dobře, jejich krize se tím samozřejmě prohlubuje,“ dodává Jan Kulhánek.
Sebevražda jako přiznání viny i neviny
Kdyby byl nevinný, na život by si nesahal. Tohle je názor, který se ve veřejném prostoru pravidelně objevuje, ale tak jednoduché to není. Odborníci se shodují, že snaha ukončit svůj život neříká nic o tom, zda je někdo vinen, či nevinen. „Sebevražda nebo pokus o ni nic nedokazuje, je to jen pokus o únik z nesnesitelné situace,“ dodává Kulhánek. A cítit nesnesitelně a beznadějně se můžete jak proto, že víte, že jste vinen (a máte strach, že za to zaplatíte), tak i když jste nevinen (cítíte křivdu a strach, že vám stejně nikdo neuvěří). Že právě pocit beznaděje a bezvýchodnosti je to nejbolestivější, potvrzuje i Lenka Procházka. „Ve chvílích bezmoci chceme svou bolest mermomocí ukončit. Saháme po alkoholu, lécích a bohužel někdy i po vlastním životě,“ dodává Procházka.
Následky znásilnění si oběti leckdy nesou celý život. Zneužíval ji trenér, skončila na psychiatrii: Příběhy sportovkyň, které zažily sexuální násilí
