Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Každý pohyb váhy je hned kladně nebo záporně veřejně komentován. „Obyčejné smrtelnice“ si podobnou pozornost užívají jen v okruhu prostředí, v kterém se pohybují, známé obličeje to ale dostávají ze všech stran. Přestaňme s tím! Neexistuje povinnost, že se nám všichni musí vizuálně líbit. Naštěstí se doba posunula a můžeme svobodně komentovat cokoliv a kohokoliv, ale řešit vzhled druhých nahlas spadá do kategorie nevhodného chování a buranství. Přesto lidi stále svrbí jazyk a nejraději komentují, když někdo ztloustne, případně zhubne, nebo má prostě silnější postavu. Své by o tom mohla vyprávět Ewa Farna.
Eva Hauserová zhubla kvůli nemoci
Snad nejabsurdnější a nejsmutnější podobu tohoto společenského jevu popsala v loňském roce zesnulá novinářka, ekoložka a spisovatelka Eva Hauserová. V jednom svém fejetonu vyprávěla, jak kvůli vážné nemoci prudce hubla. Lidé okolo ji ale velmi chválili za to, jak je báječně štíhlá. Pak se dostala do bodu, kdy už bylo znát, že něco není v pořádku. Chvála se pro změnu překlopila v nařčení, že možná trpí anorexií. Přitom zůstávala celou dobu vnitřně pořád tou samou osobností. Komentovali ji lidé, kteří o tom, co prožívá, neměli ani potuchy.
Co se stane, když baletky přestanou baletit
Daria Klimentová patří mezi nejúspěšnější české primabaleriny. Famózní dráhu první sólistky Anglického národního baletu ukončila v roce 2014 a momentálně učí klasický balet na Royal Ballet School v Londýně. Z vlastní zkušenosti říká, že balet je jen pro ty, kteří mají štíhlost v genech. Ostatní se trápí. Ona sama se prý nikdy dietařit nemusela a klidně si dávala svíčkovou s knedlíky nebo smažený sýr s majonézou. Váhu si bez námahy drží pořád stejnou i po ukončení aktivní kariéry. Vedle sebe ovšem viděla kolegyně, které se svojí baletní dráhou prohladověly. I v „baletním důchodu“ jedly v podstatě pořád stejně – z pohledu nebaletek velmi dietně. Tělo zvyklé na extrémní fyzickou zátěž se jim ale odměnilo radikálním nárůstem váhy. Jako by ale to, že přibraly, anulovalo veškeré jejich předchozí umění. I v padesáti byly konfrontovány s fotkami a videozáznamy z mládí.
Barbora Strýcová po porodu
Nemusíme chodit daleko: nedávno v tomto směru vyzdvihovala média například tenistku Barboru Strýcovou. Ve chvílích poporodních hormonálních bouří a rozcitlivělosti to pro čerstvou matku není ideální příklad. Srovnávat metabolismus a reakci těla vrcholové sportovkyně se ženou po porodu, která má sedavé zaměstnání a moc nesportuje, je dost mimo. Každé tělo reaguje jinak a jeho změny k těhotenství patří. Nehledě na to, že mateřské kvality nedefinuje váha, ale úplně jiné věci.
Protože dnes ženy rodí později než jejich matky, dal by se čekat rezervovaný postoj k povrchním bulvárním informacím. Omyl. Přes silné řeči („na tlaky okolí nedám“) na ně matky dají a už v porodnici spolu soupeří, která splaskla rychleji. Je to nezralé, jenomže ona se celá společnost chová celkově nezrale. Matky jsou jejím odrazem. Právě tady začíná ten nekritický obdiv, když někdo prudce zhubne, a posměch, když naopak. „Chceme rychlé výsledky a úspěchy. Jaká zkratka k nim vede, neřešíme. Rubem je pak škodolibá radost, když se někomu nedaří. Osolíme ho za naše vlastní frustrace,“ dodává psycholožka Jana Markvartová.
