Jestli mě miluješ, tak to uděláš! Vyslovit ultimátum je snadné, ale i velmi manipulativní

Nejčastěji je slýchají děti: Když to nedojíš, žádný bonbon nedostaneš. Dokud si neuklidíš pokojíček, zapomeň na televizi. Až si opravíš tu trojku z matiky, do té doby nikam. To všechno jsou ultimativní požadavky, při jejichž nesplnění následuje trest. Jako výchovný prostředek nejsou ideální, ale lze je pochopit. Který rodič něco podobného někdy nevyslovil? V dospělosti je to s nimi ale o poznání složitější. Ultimáta fungují totiž jen za určitých a velmi výjimečných podmínek. Zjednodušeně by se dala rozdělit na motivační (pozitivní) a manipulativní (negativní).

Kategorické požadavky, u kterých už není žádný prostor pro vyjednávání, nejčastěji vyslovují lidé, když jsou v úzkých. Někdy se týkají banálních věcí, často ale těch stěžejních. Bývají voláním o pomoc. Je ale důležité pochopit rozdíl mezi ultimátem, kterým vymezujete hranice, a ultimátem, kdy jen chcete, aby bylo po vašem. „Při sdělování hranic vyjadřujete, jaké chování je vhodné, a zároveň mluvíte o standardech, díky kterým může vztah pokračovat a uspět,“ vysvětluje terapeutka Zuzana Čechák Tomášková, působící na psychoterapeutické platformě Hedepy.

Klasickým příkladem je například situace, kdy se snažíte obnovit vztah po nevěře. Vyjádříte, za jakých podmínek jste ochotni ve vztahu pokračovat, a snažíte se o obnovu důvěry. Pokud vás partner podvede a vy mu řeknete: „Ještě jednou a odcházím,“ máte na to právo. Hranice byly překročeny a něco se musí velmi rychle změnit, jinak dojde na splnění pohrůžky. Ultimáta se tak velmi často objevují tam, kde vztah ničí závislosti nebo právě podvádění či naprosto zásadní rozdílné názory na sex, peníze nebo výchovu dětí.

Takovéto radikální požadavky by ale neměly být vyslovovány ze vzteku či zoufalství, proto byste je nikdy neměli vznášet, když jste rozrušení a cloumají s vámi emoce. „Ultimátum bych doporučovala použít pouze v případě, že se jedná o velmi vážnou věc, ostatní pokusy o komunikaci i hledání řešení selhaly a máte dobře promyšlené všechny pozitivní i negativní důsledky,“ shrnuje podmínky, za jakých lze ultimátum vyslovit, terapeutka Tomášková. A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Pokud totiž ultimátum dáte, musíte v případě jeho nesplnění svou hrozbu splnit. Jinak byste ztratili jak sebeúctu, tak úctu toho druhého. Druhá strana by viděla, že to nemyslíte vážně.

Nejvíc patrné je to například ve vztazích, kde je jeden z partnerů závislý na alkoholu. Pokud vyslovíte kategorickou podmínku: „Jestli nepřestaneš pít, je mezi námi konec,“ a pak ani po další opilecké eskapádě neodejdete, právě jste si vyplýtvali všechny možnosti, jak partnera přesvědčit. Už vám nikdy neuvěří a všechny vaše výhrůžky bude brát jako zcela plané.

Dost možná ale stojíte na opačné straně a obětí ultimáta jste vy a předpokládejme, že nejde o ta výše zmíněná (alkoholismus, nevěra). Pocit, že když nebudete dělat, co partner chce, tak vás opustí, bohužel udržuje nejeden toxický vztah. Jde o snahu druhého kontrolovat, ovládat a manipulovat jím.

V takovém vztahu pak chybí pocit jistoty a možnosti volby. „Lidé často slyší větu ve stylu: Pokud mě miluješ, tak to uděláš,“ říká Zuzana Čechák Tomášková. Jde o typickou větu manipulátora a vy byste na ni neměli nikdy přistoupit.

Obrana není jednoduchá, ale pokud tedy ultimátum slyšíte vy, prvním krokem by mělo být snažit se pochopit, proč přišlo. Jedná se o zájem druhého o vás a vaše zdraví jako třeba v případě závislosti? Nebo se jedná o sobecký záměr, který má zkvalitnit život pouze jedné straně? Co se změní ve vašem vztahu, pokud ultimátum přijmete? Přinese to pozitiva, nebo negativa? „Tyto otázky si položte a podle toho se teprve rozhodněte, zda na ultimátum přistoupíte, nebo ne,“ radí Tomášková.

Je váš partner pedant, puntičkář a perfekcionista? Poradíme, jak na něj