Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Podle nejrůznějších statistik vlastní průměrná česká žena asi deset podprsenek, dámy v cizině jich mají dokonce patnáct. A jejich prodej je dost výdělečný byznys, koneckonců jen tržby několika největších českých výrobců spodního prádla se pohybují v řádech stamilionů ročně.
Jednoduše řečeno, není snad žena, která by nějakou tu podprsenku ve svém šuplíku s prádlem neměla, většina z nás ji nosí denně. Už jen proto, že ty dnešní toho umí hodně – tvarují, podpírají, zvětšují, zmenšují a umí i vytvořit žhavou erotickou atmosféru. Jaká je ale jejich historie, která se datuje až do antického Řecka a Říma?
Antické předchůdkyně
Stanovit přesné datum, kdy na sebe žena poprvé v historii oblékla podprsenku, je samozřejmě nemožné. Faktem ale je, že už v antickém Řecku některé ženy nosily na své hrudi něco, co by se moderní terminologií dalo nazvat bandeau podprsenkou. Šlo totiž o jakýsi kus látky (říkalo se mu mastodeton), jímž si žena například při atletických závodech svazovala ňadra, pravděpodobně proto, aby jí při pohybu a sportovním výkonu nepřekážela. Zhruba ze stejné doby pak pochází i strofion, opět pruh látky či stuhy, který se upevňoval pod prsa nebo mezi ně a měl je spíš tvarovat než „klidnit“.
Že antické Řekyně nenechávaly svá ňadra na svobodě, dokazují i významná literární díla té doby. Třeba v divadelní hře Lysistrata od Aristofana si právě jedna postava strofion sundává a provokuje tím svého muže, kterému odpírá sex.
Podobné „vychytávky“ pak používaly i ženy v antickém Římě. Dokazují to například archeologické nálezy ze sicilské vily Romana del Casale z přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu, kde archeologové našli mozaiky, na nichž jsou mimo jiné vyobrazeny dívky při sportu právě v těchto podprsenkách. Slavné mozaice se říká Dívky v bikinách, protože skutečně to, co mají na sobě, připomíná bikiny, jak je známe dnes.
První podprsenka už v 15. století
Ještě donedávna si vědci mysleli, že podprsenka jako taková je vynálezem spadajícím do 19. století. Všechna ta staletí předtím totiž podle všeho měla patřit korzetům.
Jenže nález z roku 2008 vypovídá o něčem jiném. V rakouském zámku Lengberg totiž archeologové našli čtyři lněné podprsenky (opravdu připomínají to, co lze nalézt v dnešních obchodech se spodním prádlem) staré asi 600 let! „Dva exempláře zachované ve fragmentech vypadají jako kombinace podprsenky a krátké košile. Košíčky končí přesně pod ňadry, byly doplněny o další textilní části zakrývající dekolt, oděv však neměl rukávy,“ vysvětlila archeoložka Beatrix Nutz.
Korzet vyhrál
Nicméně ani tenhle nález nemění nic na tom, že i když v 15. století některé ženy možná podprsenky nosily, na dalších několik set let těla většiny z nich skutečně svázal korzet. Ten byl nedílnou součástí ženského šatníku velmi dlouho a jeho funkce byla jasná – bez ohledu na pohodlí měl jakékoli ženské tělo sešněrovat a vymodelovat do tvaru přesýpacích hodin. Správná žena měla totiž ňadra dmoucí, pas doslova vosí a boky vyklenuté, a o to vše se právě korzet postaral. Že ženy nemohly dýchat, korzet jim nepřirozeně stlačoval žebra a běžně omdlévaly, tehdy nikdo neřešil. A že mají korzety neblahý vliv i na vnitřní orgány, trávení a údajně i na plodnost, o tom začali lékaři hovořit až někdy v 19. století.
Herminie byla první
Vypadá to ale, že ženy čím dál víc toužily po pohodlí, na druhou stranu svoje prsa jednoduše chtěly mít pod kontrolou. A tak došlo ke znovuobjevení podprsenky, a protože nikdo tehdy netušil, že je znaly už ženy v 15. století, šlo o objev převratný.
Kdo tedy v 19. století podprsenku vynalezl? Existují dvě adeptky.
První z nich je Francouzka Herminie Cadolle, jež se aktivně účastnila Velké francouzské revoluce a po porážce skončila na půl roku ve vězení. Po propuštění utekla s rodinou do Argentiny, tam si založila obchod se spodním prádlem, ale v roce 1889 se znovu vydala do Paříže. Na světové výstavě tam světu představila svůj „vynález“ – korzet rozdělený na dvě části, tedy na něco, co by se dalo nazvat spodními kalhotkami a podprsenkou. Pojmenovala ho bien-étre, v překladu něco jako pohoda či dobrý pocit, a jako feministka bojující proti útlaku žen to vnímala jako jakési osvobození žen. Dvoudílný korzet se ujal nad její očekávání a velmi brzy mezi její zákaznice patřily významné ženy, třeba i slavná Coco Chanel.
Mary získala patent
O pár let později, konkrétně v roce 1910 v New Yorku, žila mladá dívka z bohaté rodiny, která o Herminii Cadolle a její podprsence neměla ani ponětí. A řešila úplně obyčejný dívčí problém, kdy jí přes večerní šaty z tenké látky a s výstřihem prosvítaly velrybí kosti, jimiž byl vyztužen její korzet.
Tehdy devatenáctiletá Mary Phelps Jacob tak korzet sundala a ze stuhy a dvou kapesníčků sešitých k sobě si vytvořila jakousi jednoduchou podprsenku. Večer pak zjistila, že tím nevyřešila jen estetický problém, ale že se jí celkově mnohem lépe dýchalo a tančilo. Pochlubila se kamarádkám a ty hned chtěly něco podobného.
Mary byla nejen šikovná, ale také chytrá, vycítila, že její nápad má potenciál, a v roce 1914 si ho dala patentovat. Odstartovala svůj vlastní byznys, který velmi dobře vzkvétal. A nejen proto, že její podprsenka byla pohodlná a funkční, ale do karet jí hrála i první světová válka. Muži šli totiž bojovat a ženy místo nich musely do továren, kde se v korzetech opravdu moc dobře fungovat nedalo. Traduje se, že se tehdy ušetřilo 28 tisíc tun oceli (používala se na výrobu korzetových výztuží), což vydalo na dvě bitevní lodě. Tenhle byznys ale Mary později prodala a začala se věnovat literatuře – svět ji zná spíš jako spisovatelku a nakladatelku Caresse Crosby.
Zdroj: National Geographic, Idnes.cz, Lidovky.cz, Novinky.cz
Spodní prádlo už dávno není žádné nedostatkové zboží, naopak výběr je obrovský. Ale ženy přesto často chybují. Správná podprsenka je základ. Když ji vyberete špatně, váš outfit nebude nikdy dokonalý
