Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Svou první roli dostal v ikonické komedii Marečku, podejte mi pero! z roku 1976, když mu bylo sedm let. Poslední pak v roce 1982 v západoněmeckém seriálu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou. Ve třinácti totiž Tomáš Holý s herectvím seknul, bral ho jako zpestření dětství, nikoli jako něco, čím by se měl v dospělosti živit. „Jako malý kluk jsem se chtěl stát ,tirákem‘, později pilotem, pak veterinářem. Teď vím, že bych se chtěl příští rok dostat na gymnázium, dále na vysokou školu, věnovat se přírodním vědám. Takže s filmem se jako herec asi rozloučím,“ prozradil v rozhovoru pro filmový časopis Záběr, když byl v sedmé třídě. Nakonec šel ale studovat práva. Proč? Prý aby mohl být spravedlivý.
Dětský raubíř, který miloval humor a smích, a hráli s ním všichni čerti, byl totiž v jádru přemýšlivý a dobrosrdečný. Jenže osud to chtěl jinak a Tomáš Holý se nakonec nestal ničím, o čem snil. Těsně před svými 22. narozeninami zemřel při tragické nehodě, v autě, které sám řídil.
Herec úplnou náhodou
Bylo by snadné si myslet, jak si jeho hereckého talentu okolí všímalo a postrkovalo ho tímto směrem. Skutečnost byla ale úplně jiná, ke své první roli se Tomáš Holý dostal úplnou náhodou. Při natáčení komedie Marečku, podejte mi pero! na poslední chvíli vypadl dětský herec, nijak zásadní, prostě kluk, co má profesorovi chemie v podání Františka Filipovského přinést vzkaz do třídy a ve filmu se objeví na pár minut. Štáb hledal kohokoli, kdo zvládne říct dvě věty a neztuhne před kamerou. Tamní rekvizitář jednoho takového znal – svého synovce Tomáše Holého.
Jenže malý Tomáš dokázal i z úplně miniaturní roličky udělat scénu, kterou si všichni vybavíme i po téměř padesáti letech od jejího vzniku. Na to režisér filmu Oldřich Lipský nezapomněl a obsadil ho do dalšího legendárního snímku – Ať žijí duchové! Ani tam neměl Tomáš Holý nijak zásadní roli, přesto je nepřehlédnutelný.
Zrodila se hvězda
Ta skutečná hvězda Tomáše Holého ale začala zářit až s filmem Jak vytrhnout velrybě stoličku Marie Poledňákové. Je paradoxní, že na konkurzu na hlavní dětskou roli Tomáš Holý režisérku nijak extra neupoutal, zachránila ho až zapomenutá čepice. Když se pro ni totiž klučina vracel, mlčky se na Poledňákovou zašklebil tak, že ho vybrala do užšího výběru. Na ten všechny děti dorazily jako ze žurnálu, jen Holý byl celý mokrý, protože se někde vyválel v mokrém sněhu. „Byl promočený až na kůži. Kostymérky mu sušily kalhoty a punčocháče na topení a na žebříčku mého zájmu postoupil hodně nahoru,“ líčila magazínu Aha online Marie Poledňáková v roce 2015. A vlastně se jí líbilo i to, že zkoušku se svými filmovými rodiči Janou Preissovou a Františkem Němcem Holý úplně pokazil. „Spletl, co se dalo, brebtal, culil se, byl tak bezprostřední a něžný… Moje intuice mi napověděla, že nikdo jiný malého Vaška hrát nemůže,“ dodala Poledňáková.
V čem bylo kouzlo Tomáše Holého?
Po Jak vytrhnout velrybě stoličku následovaly slavné filmy Pod jezevčí skálou, Jak dostat tatínka do polepšovny, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem, Prázdniny pro psa a podobně. Vše jsou to snímky, od jejichž vzniku uplynuly desítky let, ale jejich obliba u diváku neklesá. A rozhodně je to z velké části zásluha Tomáše Holého, koneckonců na filmovém festivalu v Monte Carlu v roce 1979 ho přirovnávali k Shirley Temple Black.
Názorů na to, v čem bylo jeho kouzlo, je samozřejmě nespočet. Jedno je ale jisté, malý Tomáš se nestyděl, nebál, s dospělými mluvil jako s rovnocennými parťáky, byl pro každou lumpárnu. On ty malé rošťáky nehrál, on jimi byl. Když něco popletl, většinou se do toho při pokusech o nápravu ještě víc zamotal, ale výsledek byl vlastně kouzelný. Byl jednoduše naprosto bezprostřední, přirozený, uvěřitelný. A tak když se rozčiloval, že všichni mají tatínka a on nemá ani psa, když obaloval řízky pro školníka, když si pořád dokola pletl „vdát se“ a „oženit se“, nikdo z diváku nemyslel na scénář nebo na to, že je ten kluk herec. Trefně to popsal v roce 1998 pro měsíčník Cinema filmový kritik Jaroslav Sedláček: „Tomáš Holý se zkrátka stal ideálem, roztomiloučkým klučinou, kterému mírně odstávají uši a oči hoří milion a jednou čertovinou. Neposedou, co zvládne každou situaci s odzbrojujícím úsměvem, idolem mnoha maminek a tatínků, kteří toužili, aby i ten jejich capart byl takový slaďounce okouzlující a slavný.“
Poslední měsíce života s Lucií Bílou
Ve třinácti ale Holý opravdu s herectvím seknul, svůj dospělý život si představoval jinde než před kamerou. Studoval práva a čtyři měsíce před svou smrtí prožíval i jednu ze svých prvních velkých lásek. Chodil s Lucií Bílou, zpěvačkou, kterou tehdy ale skoro nikdo neznal, jestli byl v jejich vztahu někdo hvězda, byl to on. „Seznámili jsme se v hospodě, protože jsme bydleli ve stejné ulici, a to v ulici Petra Rezka. Mně se hrozně líbil jako mužský a já mu byla asi chvíli jedno, nicméně jsem ho přesvědčila, že jsem já ten partner, se kterým by měl být,“ vzpomínala Lucie Bílá v roce 2017 pro magazín Expres.
A i když zodpovědně studoval a svou hereckou kariéru skutečně pokládal za uzavřenou minulost, něco z toho malého zlobidla v něm pořád zůstávalo. „On byl skvělý jako člověk. V partě těch právníků mu všichni říkali Božský. Byl vtipný, strašně veselý a neuvěřitelný rošťák. Bydleli jsme v takovém pronájmu, bylo to v asanačním pásmu a Tomáš lezl většinou domu po okapu nebo zůstal spát venku někde na terase, protože se nedoklepal. Pořád hrozně zlobil, ale u něj všechny ty věci byly vtipné, milé a veselé,“ vzpomínala Bílá.
Tragický konec
Sama přiznala, že vlastně neví, zda by jejich vztah vydržel, protože byli velmi rozdílní. On toužil po cestování, ona spíš ne, on už nechtěl mít s uměleckým světem nic moc společného, ona makala na kariéře zpěvačky. Ale láska to rozhodně byla a Bílá dodnes na Holého vzpomíná s dojetím. V roce 2023 třeba sdílela jedinou svoji fotku, kterou s ním má, a připomněla, že by mu bývalo bylo 55 let.
Když přišla zpráva o jeho smrti, nikdo tomu prý nechtěl věřit, dokonce ani jeho maminka. Všichni si mysleli, že je to jen další jeho vtípek, i když tentokrát ne moc dobrý. Bohužel pravda byla bolestná.
Tomáši Holému se stala osudná noc 8. března 1990, když sedl za volant Škody 120 a na silnici mezi severočeskými obcemi Kytlice a Polevsko nezvládl řízení a narazil v rychlosti do stromu. A nejsmutnější je asi to, že k ní došlo jen asi půl kilometru před hospodou, ke které Holý s kamarádem na místě spolujezdce mířili. Stačilo pár set metrů a mladý život mohl být ušetřen.
Co tragédii způsobilo, kdo ji zavinil, jak se to stalo? Kolem toho dodnes panuje řada fám, ale nejpravděpodobnější je, že šlo o shodu hned několika faktorů. Pravda je, že Tomáš Holý před jízdou pil, podle všeho v sobě měl pár piv. K tomu přičtěte mladickou nerozvážnost, prudší kopec, těžkou zatáčku a ledovku, která pokrývala silnici, a neštěstí je na světě. Tomáš Holý zemřel v podstatě na místě, jeho spolujezdec vyvázl jen s lehkými zraněními. Na místě nehody dodnes stojí malý pomníček, který tuto dětskou hereckou hvězdu a zmařený lidský život připomíná.
Zdroje: Reflex.cz, Novinky.cz, Čsfd.cz
